www.koncentracni-tabory.estranky.cz

2. světová válka na stránkách českého rozhlasu:

Chtěl bych Vás poprosit, pokud byste měli zájem těmto stránkám pomoci, není nic jednoduššího než uvést odkaz na tyto stránky na Vašich blozích nebo internetových stránkách. Děkuji.

Nezapomeňme

----------------------------------------------------------------

Spolupracuji s Post Bellum: Za příspěvky v kategorii "Osudy" vděčím právě jim. Za to jim ještě jednou děkuji.

POST BELLUM je nevládní a nezisková organizace, založená v roce 2001. Jedná se především o sdružení novinářů a historiků orientujících se na vzpomínky historicky významných skupin obyvatelstva ČR, jako jsou např. veteráni z 2. světové války, oběti holocaustu, novodobí vojenští veteráni, političtí vězni komunistického režimu v tehdejším Československu, představitelé disentu v českých zemích a další historicky významné osobnosti politického, kulturního, společenského a vědeckého života ve 20. a 21. století v českých zemích..

Kalendárium

15. listopadu se koná pohřeb Jana Opletala.

17. listopadu byly uzavřeny české vysoké školy, vedoucí představitele vysokoškoláků byli zatčeni a popraveni, stovky českých studentů byly zbity a odvlečeny do koncentračních táborů.

30. listopadu napadá Sovětský svaz Finsko.

Masakry jesenického rodáka Waltera Redera
Walter Reder se narodil v Jeseníku 4. 2. 1915 v době první světové války v rodině továrníka. Studoval reálné gymnázium, navštěvoval obchodní školy ve Vídni, Steyru a Linci. Byl členem představenstva Hitlerjugend. Později vstoupil do SS-Verfügungstruppe(SS-VT) - SS jednotka zvláštního určení. Tato jednotka byla založena v roce 1934 jako bojová jednotka pro NSDAP. Často byla nasazována v oblasti Rakouska, Sudet a Československa.
Ještě v tomtéž roce byl Reder přidělen k II.Sturmbann SS-Standarte 1. Poté co je mu uděleno v prosinci 1934 německé občanství byl poslán na SS-Junkerschule v Braunschweigu. Dokončil studia a byl přeřazen k jednotce 3. Waffen-SS Totenkopf divize.

Podílel se na invazi do Polska a následných operací na západě, za kterou obdržel železný kříž druhé třídy. Bitvy na východě se účastnil také. V záři 1941 je poblíž Chilkowa těžce zraněn do krku, po měsíci je však zpět v boji. V březnu 1942 byl pověřen velením I.Batalionu u SS-Panzer-Grenadier Regiment 5 Totenkopf a vede ji více než rok a také celou Třetí bitvu o Charkow. 9. března 1943, během zuřivých bojů je blízko Dergatschi, jižně od Charkowa těžce raněn. O den později přišel při amputaci o část levé paže. Za své příkladné vedení u Charkowa dostává Rytířský kříž Železného kříže.

Po zotavení putoval k 16.SS-Panzer-Grenadier-Ausbildungs und Ersatz-Bataillon 3 do Waršavy, která byla zrovna pověřena k likvidaci Waršavského ghetta. V prosinci 1943 putoval k nově vytvořené 16.SS-Panzergrenadier-Division Reichsfůhrer-SS. S touto divizí zůstal až do května 1945 jako velitel SS-Panzer-Aufklärungsabteilung 16 a SS-Panzer-Grenadier-Regiment 36. Tyto jednotky byly pověřeny vedením protipartyzánské války v severní Itálii.

Oběti 16.SS-Panzergrenadier-Division Reichsführer-SS
A zde se dostáváme k tomu nejhoršímu: Na přímé rozkazy Waltera Redera provedla jednotka SS-Panzer-Aufklärungsabteilung 16, na přelomu září a října 1944, vyvraždění 770 civilistů z oblastí Marzabotto, Grizzana Morandi a Monzuno. Mezi obětmi bylo 45 děti mladších 2. let, 110 dětí mladších 10. let, 95 dětí mladších 16. let, 142 lidí starších 60. let, 316 bylo žen a 5 katolických kněží. Určité nejasnosti panují, pokud jde o počet obětí: některé zdroje hlásí 1830 obětí, jiné zase 955 lidí.

Tento masakr provedl Walter Reder jako SS-Sturmbannführer.(Major) Je to největší masakr civilistů v Západní Evropě. To, co jsou pro nás Lidice nebo Ležáky, pro Francouze Oradour-sur-Glane, je pro Italy Marzabotto. Masakr byl proveden jako odveta za místní podporu k partyzánům a hnutí odporu.

V březnu se jednotka stáhla zpět do Rakouska, kde byl Reder později zatčen.Zavřeli jej do internačního tábota v Glasenbachu. V květnu 1948 pak byl vydán do Itálie a souzen vojenským soudem v Bologni. V říjnu 1951 byl konečně odsouzen na doživotí. Trest si odpykal v městečku Gaeta, na pobřeží 80 km severně od Neapole. V roce 1984 se v dopise občanům Marzabotta hluboce omluvil. 24. ledna 1985 Waltera Redera propustili. O šest let později ve Vídni umírá. To byl nechvalně proslulý rodák z Jeseníku, jenž získal nejcennější řád nacistického Německa. Řytířský kříž Železného kříže. V Jeseníku toto vyznamenání obdrželi ještě Četař (Unteroffizier) Franz Kreuzer z Domašova a Šikovatel (Feldwebel) Karl Streit z Adolfovic.
Franz Kreuzer

Křišťálová noc

Protižidovský pogrom (známý spíše jako "Křišťálová noc") propukl v noci z 9. na 10. listopadu 1938.

Toto pojmenování vzniklo podle střepů z rozbitých výloh, oken i lustrů. Tento pogrom může být považován za mezník protižidovské politiky. Znamenal přechod k úplnému vyloučení Židů ze společnosti a potenciálně k jejich fyzické likvidaci.

Jako záminku si nacisté vybrali čin 17letého Žida Herschela Grünspana. Ten dvěma výstřely těžce zranil legačního sekretáře na německém vyslanectví v Paříži Ernsta vom Ratha. Ten zemřel odpoledne 9. listopadu. Týž večer se shodou okolností konalo v Mnichově setkání starých nacistických bojovníků s Hitlerem. Každoročně si připomínali nezdařený puč v roce 1923. Po odchodu Hitlera v nočních hodinách předstoupil Göbbels se zprávou o úmrtí Ernsta vom Ratha, s projevem plným protižidovské nenávisti.

Již v noci začaly nepokoje a útoky na židovské objekty. Na území Německa, obsazeného Rakouska a okupovaného pohraničí protektorátu bylo vypáleno či zdemolováno 267 synagog, na 7500 židovských obchodů a bytů bylo vyrabováno. Téměř 100 Židů se stalo obětmi pogromu. Na 30 000 jich skončilo v koncentračních táborech Dachau, Buchenvald a Sachsenhausen.

Paradoxně právě Židům bylo nařízeno odstranit vzniklé škody a uvést ulice do původního stavu. Byli jim zabaveny pojistky a navíc bylo Židům uloženo zaplatit pokutu ve výši jedné miliardy marek.

Herschel Grünspan byl hned po svém činu zatčen francouzskými orgány a později předán do Německa. Zde se jakákoli informace o něm ztrací.

Oradour-sur-Glane

Dva roky po Lidické tragédii se podobná hrůzná událost stala ve francouzské vesnici Oradour-sur-Glane. Jednotky Waffen SS vykonaly 10. června 1944 masakr, při kterém zahynulo 642 obyvatel včetně 247 žen a 205 dětí. Akci předcházelo zajmutí dvou důstojníků divize Das Reich francouzskými partyzány. Sturbannführer(major) Kampfe byl zabit, Obersturmführer(nadporučík) Gerlach uprchl. Ten řekl veliteli pluku "Der Führer" Standartenführerovi(plukovníkovi) Stadlerovi, kde byli drženi. Sturmbannführer Dickman byl poslán se 3. setninou 1. praporu, aby vše prověřil. Nechal sehnat všechny obyvatelé vesnice, ženy a děti nechal zahnat do místního kostela a muže do několika stodol a garáží.

Asi v 15:30 hodin začali Němci střílet. Do kostela házeli granáty a stříleli na všechny, kdo chtěl uprchnout. Po masakru byla vesnice vyloupena a zapálená.

Jako upomínka na německé válečné zločiny ve druhé světové válce byly trosky vesnice ponechány v takovém stavu, v jakém byly následně po masakru.

Oradour-sur-Glane (fotogalerie klikni zde)

-----------------------------------------------------------------------------------

Auschwitz II. Birkenau

Koncem záři roku 1941 byl dán příkaz říšského vůdce SS Heinricha Himmlera k vybudování táborového komplexu, který později dostal jméno Auschwitz II - Birkenau. Pro začátek bylo počítáno s umístěním asi 100 000 válečných zajatců. Himler usiloval o maximální koncentraci pracovní síly v Horním Slezsku s jejich pomocí by realizoval plány nacistů na osídlení Východu.

7. října 1941 zahájilo asi 10 000 válečných zajatců z kmenového tábora Auschwitz I výstavbu největšího tábora pro systematické vyvražďování mužů, žen a dětí. Z těchto 10 000 mužů zemřelo do počátku března 1942 více než 90 procent.

První zkušeností s vražedným plynem měli nacisté již od roku 1939. V německých léčebných zařízeních a domech s pečovatelskou službou probíhala "akce T 4". Nešlo o nic jiného než o odstranění handicapovaných a duševně nemocných lidí. V letech 1940 a 1941 bylo plynovými komorami vybaveno šest léčeben. Zamaskovány byly jako inhalační místnosti a později jako sprchy. V těchto plynopvých komorách zahynulo kysličníkem uhelnatým do 1. září 1941 na 70 000 lidí.

Podrobný plánek tábory v Březince: klikni zde