Jdi na obsah Jdi na menu
 


Novinky: Interaktivní mapa 2 S.V.

2. světová válka na stránkách českého rozhlasu:

Chtěl bych Vás poprosit, pokud byste měli zájem těmto stránkám pomoci, není nic jednoduššího než uvést odkaz na tyto stránky na Vašich blozích nebo internetových stránkách. Děkuji.

Osobní karty zajatců jsem nalezl v archívu Ministerstva obrany Ruské federace.

Sdílet 

Nezapomeňme

 

 

----------------------------------------------------------------

Spolupracuji s Post Bellum: Za příspěvky v kategorii "Osudy" vděčím právě jim. Za to jim ještě jednou děkuji.

POST BELLUM je nevládní a nezisková organizace, založená v roce 2001. Jedná se především o sdružení novinářů a historiků orientujících se na vzpomínky historicky významných skupin obyvatelstva ČR, jako jsou např. veteráni z 2. světové války, oběti holocaustu, novodobí vojenští veteráni, političtí vězni komunistického režimu v tehdejším Československu, představitelé disentu v českých zemích a další historicky významné osobnosti politického, kulturního, společenského a vědeckého života ve 20. a 21. století v českých zemích..

Kalendárium
 

Osvobození Osvětimi

27. ledna 1945

 

27. ledna 1945 osvobodila sovětská armáda největší nacistický koncentrační a vyhlazovací tábor Osvětim. Do vzdálenosti téměř 200 kilometrů od hornoslezského městečka Osvětimi se ale oddíly Rudé armády dostaly už v létě roku 1944. Tehdy také začali Němci s první fází likvidace tábora, či přesněji řečeno s přípravami na jeho budoucí evakuaci. Přesto rok 1944 znamenal období, kdy nacisté v osvětimských plynových komorách zavraždili více obětí než v předchozích dvou letech dohromady. V srpnu 1944 také dosáhl svého maxima počet vězňů tábora - přes 130 000 osob. Počínaje tímto měsícem ale bylo zastaveno jeho další rozšiřování.

Zabíjení Židů trvalo až do listopadu 1944. Během podzimu se nacisté zbavili většiny vězňů obsluhujících plynové komory a krematoria - přímých svědků osvětimského vraždění. Do poloviny ledna 1945 bylo z Osvětimi evakuováno 65 000 vězňů, deportovaných na otrockou práci do různých průmyslových závodů v Říši. Přibližně stejný počet vězňů zůstal v osvětimském táboře až do jeho konečné likvidace. Během posledních měsíců roku 1944 nechali Němci rozmontovat několik desítek dřevěných baráků v Birkenau. Spěšně byla vyvezena většina táborového bohatství - předmětů ukradených deportovaným Židům a skladovaných v barácích tzv. Kanady. Značnou pozornost věnovali nacisté také likvidaci důkazů svých zločinů - začali s pálením kartoték a jmenných seznamů Židů deportovaných do Osvětimi na okamžitou smrt. Rozkaz zahlazení stop se týkal také jam, do kterých se sypal popel ze spálených těl. S výjimkou jednoho byla demontována krematoria a plynové komory v Birkenau.

Konečnou likvidaci Osvětimi zahájili nacisté jen krátce před příchodem Sovětů v polovině ledna 1945. Ve dnech 17.- 21. ledna bylo z Osvětimi a pobočných táborů v evakuačních pochodech vyhnáno směrem na západ okolo 56 000 vězňů. Ve městě Gliwice a na dalších místech byli vězni naloženi do vlaků a deportováni do Mauthausenu, Buchenwaldu a dalších táborů v Říši. Tisíce vězňů během těchto tzv. pochodů smrti zahynuly nebo byly zastřeleny. 20. a 26. ledna byla vyhozena do povětří osvětimská krematoria. V táboře zůstalo přibližně 9 000 vězňů, převážně nemocných a vyčerpaných natolik, že nebyli evakuačních pochodů schopni. Z dochovaných dokumentů vyplývá, že nacisté plánovali jejich likvidaci jako svědků spáchaných zločinů, během posledních dnů před osvobozením jich však stihli zabít jen asi 700. Většina esesáků opustila oblast 20. a 21. ledna. Zmatku a paniky těch Němců, kteří v Osvětimi ještě zůstali, využili vězni k organizování zdravotní svépomoci a distribuci potravin z táborových skladů, k nimž se otevřel přístup ještě před příchodem Sovětů. V táboře se však také začali objevovat svobodní lidé z okolí, kteří přicházeli rabovat sklady cenných předmětů, jež nacisté nestihli vyvést. Několik sirotků na pokraji smrti se v tomto období bezvládí dostalo do nových rodin, které si ještě před osvobozením chodily tajně do tábora vybrat dítě, jehož by se mohly ujmout. (Převzato ze stránek http://www.holocaust.cz/       Více zde :

 

Masakry jesenického rodáka Waltera Redera
Obrazek
Walter Reder se narodil v Jeseníku 4. 2. 1915 v době první světové války v rodině továrníka. Studoval reálné gymnázium, navštěvoval obchodní školy ve Vídni, Steyru a Linci. Byl členem představenstva Hitlerjugend. Později vstoupil do SS-Verfügungstruppe(SS-VT) - SS jednotka zvláštního určení. Tato jednotka byla založena v roce 1934 jako bojová jednotka pro NSDAP. Často byla nasazována v oblasti Rakouska, Sudet a Československa.
   Ještě v tomtéž roce byl Reder přidělen k II.Sturmbann SS-Standarte 1. Poté co je mu uděleno v prosinci 1934 německé občanství byl poslán na SS-Junkerschule v Braunschweigu. Dokončil studia a byl přeřazen k jednotce 3. Waffen-SS Totenkopf divize.
 
   Podílel se na invazi do Polska a následných operací na západě, za kterou obdržel železný kříž druhé třídy. Bitvy na východě se účastnil také. V záři 1941 je poblíž Chilkowa těžce zraněn do krku, po měsíci je však zpět v boji. V březnu 1942 byl pověřen velením I.Batalionu u SS-Panzer-Grenadier Regiment 5 Totenkopf a vede ji více než rok a také celou Třetí bitvu o Charkow. 9. března 1943, během zuřivých bojů je blízko Dergatschi, jižně od Charkowa těžce raněn. O den později přišel při amputaci o část levé paže. Za své příkladné vedení u Charkowa dostává Rytířský kříž Železného kříže.
 
Po zotavení putoval k 16.SS-Panzer-Grenadier-Ausbildungs und Ersatz-Bataillon 3 do Waršavy, která byla zrovna pověřena k likvidaci Waršavského ghetta. V prosinci 1943 putoval k nově vytvořené 16.SS-Panzergrenadier-Division Reichsfůhrer-SS. S touto divizí zůstal až do května 1945 jako velitel SS-Panzer-Aufklärungsabteilung 16 a SS-Panzer-Grenadier-Regiment 36. Tyto jednotky byly pověřeny vedením protipartyzánské války v severní Itálii.
Obrazek
Oběti 16.SS-Panzergrenadier-Division Reichsführer-SS

A zde se dostáváme k tomu nejhoršímu: Na přímé rozkazy Waltera Redera provedla jednotka SS-Panzer-Aufklärungsabteilung 16, na přelomu září a října 1944, vyvraždění 770 civilistů z oblastí Marzabotto, Grizzana Morandi a Monzuno. Mezi obětmi bylo 45 děti mladších 2. let, 110 dětí mladších 10. let, 95 dětí mladších 16. let, 142 lidí starších 60. let, 316 bylo žen a 5 katolických kněží. Určité nejasnosti panují, pokud jde o počet obětí: některé zdroje hlásí 1830 obětí, jiné zase 955 lidí.

 
Tento masakr provedl Walter Reder jako SS-Sturmbannführer.(Major) Je to největší masakr civilistů v Západní Evropě. To, co jsou pro nás Lidice nebo Ležáky, pro Francouze Oradour-sur-Glane, je pro Italy Marzabotto. Masakr byl proveden jako odveta za místní podporu k partyzánům a hnutí odporu.
 
V březnu se jednotka stáhla zpět do Rakouska, kde byl Reder později zatčen.Zavřeli jej do internačního tábota v Glasenbachu. V květnu 1948 pak byl vydán do Itálie a souzen vojenským soudem v Bologni. V říjnu 1951 byl konečně odsouzen na doživotí. Trest si odpykal v městečku Gaeta, na pobřeží 80 km severně od Neapole. V roce 1984 se v dopise občanům Marzabotta hluboce omluvil. 24. ledna 1985 Waltera Redera propustili. O šest let později ve Vídni umírá. To byl nechvalně proslulý rodák z Jeseníku, jenž získal nejcennější řád nacistického Německa. Řytířský kříž Železného kříže. V Jeseníku toto vyznamenání obdrželi ještě Četař (Unteroffizier) Franz Kreuzer z Domašova a Šikovatel (Feldwebel) Karl Streit z Adolfovic.
Franz Kreuzer

Obrazek

 

Křišťálová noc

Protižidovský pogrom (známý spíše jako "Křišťálová noc") propukl v noci z 9. na 10. listopadu 1938.

 Toto pojmenování vzniklo podle střepů z rozbitých výloh, oken i lustrů. Tento pogrom může být považován za mezník protižidovské politiky. Znamenal přechod k úplnému vyloučení Židů ze společnosti a potenciálně k jejich fyzické likvidaci.

 Jako záminku si nacisté vybrali čin 17letého Žida Herschela Grünspana. Ten dvěma výstřely těžce zranil legačního sekretáře na německém vyslanectví v Paříži Ernsta vom Ratha. Ten zemřel odpoledne 9. listopadu. Týž večer se shodou okolností konalo v Mnichově setkání starých nacistických bojovníků s Hitlerem. Každoročně si připomínali nezdařený puč v roce 1923. Po odchodu Hitlera v nočních hodinách předstoupil Göbbels se zprávou o úmrtí Ernsta vom Ratha, s projevem plným protižidovské nenávisti. 

 Již v noci začaly nepokoje a útoky na židovské objekty. Na území Německa, obsazeného Rakouska a okupovaného pohraničí protektorátu bylo vypáleno či zdemolováno 267 synagog, na 7500 židovských obchodů a bytů bylo vyrabováno. Téměř 100 Židů se stalo obětmi pogromu. Na 30 000 jich skončilo v koncentračních táborech Dachau, Buchenvald a Sachsenhausen.

 Paradoxně právě Židům bylo nařízeno odstranit vzniklé škody a uvést ulice do původního stavu. Byli jim zabaveny pojistky a navíc bylo Židům uloženo zaplatit pokutu ve výši jedné miliardy marek.

 Herschel Grünspan byl hned po svém činu zatčen francouzskými orgány a později předán do Německa. Zde se jakákoli informace o něm ztrací.

 


Oradour-sur-Glane

Dva roky po Lidické tragédii se podobná hrůzná událost stala ve francouzské vesnici Oradour-sur-Glane. Jednotky Waffen SS vykonaly 10. června 1944 masakr, při kterém zahynulo 642 obyvatel včetně 247 žen a 205 dětí. Akci předcházelo zajmutí dvou důstojníků divize Das Reich francouzskými partyzány. Sturbannführer(major) Kampfe byl zabit, Obersturmführer(nadporučík) Gerlach uprchl. Ten řekl veliteli pluku "Der Führer" Standartenführerovi(plukovníkovi) Stadlerovi, kde byli drženi. Sturmbannführer Dickman byl poslán se 3. setninou 1. praporu, aby vše prověřil. Nechal sehnat všechny obyvatelé vesnice, ženy a děti nechal zahnat do místního kostela a muže do několika stodol a garáží. 

Asi v 15:30 hodin začali Němci střílet. Do kostela házeli granáty a stříleli na všechny, kdo chtěl uprchnout. Po masakru byla vesnice vyloupena a zapálená.

Jako upomínka na německé válečné zločiny ve druhé světové válce byly trosky vesnice ponechány v takovém stavu, v jakém byly následně po masakru.

Oradour-sur-Glane (fotogalerie klikni zde)


-----------------------------------------------------------------------------------

 

Auschwitz II. Birkenau
Obrazek

Koncem záři roku 1941 byl dán příkaz říšského vůdce SS Heinricha Himmlera k vybudování táborového komplexu, který později dostal jméno Auschwitz II - Birkenau. Pro začátek bylo počítáno s umístěním asi 100 000 válečných zajatců. Himler usiloval o maximální koncentraci pracovní síly v Horním Slezsku s jejich pomocí by realizoval plány nacistů na osídlení Východu.

   7. října 1941 zahájilo asi 10 000 válečných zajatců z kmenového tábora Auschwitz I výstavbu největšího tábora pro systematické vyvražďování mužů, žen a dětí. Z těchto 10 000 mužů zemřelo do počátku března 1942 více než 90 procent.

   První zkušeností s vražedným plynem měli nacisté již od roku 1939. V německých léčebných zařízeních a domech s pečovatelskou službou probíhala "akce T 4". Nešlo o nic jiného než o odstranění handicapovaných a duševně nemocných lidí. V letech 1940 a 1941 bylo plynovými komorami vybaveno šest léčeben. Zamaskovány byly jako inhalační místnosti a později jako sprchy. V těchto plynopvých komorách zahynulo kysličníkem uhelnatým do 1. září 1941 na 70 000 lidí.

Podrobný plánek tábory v Březince: klikni zde

Obrazek

20 minutové video z Lodžského ghetta.

_______________________________________________________________

Informace čerpám převážně z

www.holocaust.cz a United States Holocaust Memorial Museum.

______________________________________________

 
 

 

 

 

Fotoalbum

Borek v Domašově

Datum: 13. 12. 2010
Fotografií: 2
Složek: 1

Dachau

Datum: 13. 12. 2010
Fotografií: 8
Složek: 1

Lodžské ghetto

Datum: 13. 12. 2010
Fotografií: 27
Složek: 1

Mathausen

Datum: 13. 12. 2010
Fotografií: 8
Složek: 1

Nezařazené

Datum: 13. 12. 2010
Fotografií: 177
Složek: 8

Osvětim

Datum: 13. 12. 2010
Fotografií: 80
Složek: 2

Sachsenhausen

Datum: 13. 12. 2010
Fotografií: 6
Složek: 1

Sobibor

Datum: 13. 12. 2010
Fotografií: 7
Složek: 1

Treblinka

Datum: 13. 12. 2010
Fotografií: 4
Složek: 1

Varšavské ghetto

Datum: 13. 12. 2010
Fotografií: 45
Složek: 1

Zajatecké tábory na jesenicku

Datum: 13. 12. 2010
Fotografií: 26
Složek: 2