Jdi na obsah Jdi na menu
 


Mathausen

15. 3. 2006

Mauthausen

První vězňové z Dachau přišli do koncentračního tábora v Mauthausenu, ležícího asi 20 km na východ od Lince, nedaleko městečka Mauthausen, 8. srpna 1938, necelých pět měsíců po "anšlusu" Rakouska nacistickým Německem. Mauthausen byl tedy prvním koncentračním táborem mimo vlastní území Německa.

Tábor patřil do tzv. III. stupně pro nepolepšitelné, jejichž návrat byl nežádoucí. Koncentrační tábor Mauthausen patřil k nejhorším nacistickým likvidačním koncentračním táborům. Vězňové byli vystaveni nelidskému zacházení, byli naháněni do drátů nabitých elektřinou, usmrcováni petrolejovými injekcemi. Likvidace probíhala masově v plynových komorách nebo v pojízdném plynovém autobusu. Nejhorší ovšem bylo psychické týrání a těžká fyzická práce, hlavně v kamenolomu, kde po "schodech smrti", 186 strmých schodech vytesaných do žuly, vězňové v kolonách vynášeli na zádech několikrát za den bez odpočinku za neustálého bití a střelby mohutné kvádry žuly. Nechvalně proslulé byly sadistické vraždy, tzv. "parašutistické skoky", kdy si nahoře na plošině SSmani vybírali oběti, které shazovali dolů ze skály do jezírka.

Obrazek

"Schody smrti" v kamenolomu Wiener Graben. (Foto: Archiv der KZ-Gedenkstätte Mauthausen, courtesy of USHMM Photo Archives .)

Největší národnostní zastoupení v táboře měli Poláci. Do jara roku 1941 bylo do tábora zavlečeno jen velmi málo Židů. Teprve později do tábora přijížděly židovské transporty, z nichž první byl vypraven z Čech. Židům bylo v Mauthausenu určeno ještě brutálnější zacházení než ostatním vězňům a jejich šance na přežití tak byly minimální. Od poloviny roku 1944 přijížděly do Mauthausenu pracovní transporty z Osvětimi, Plaszówa a dalších táborů. V roce 1945 přicházejí do tábora evakuovaní vězni uniknuvší selekcím v Osvětimi. Ti jsou jako už předtím ruští zajatci ponecháni na volném prostranství v tzv. stanovém táboře vystaveni drastickému počasí. Hladem umíraly tisíce vězňů, neboť už tak malý příděl jim byl zkrácen. V táboře se vyskytly i případy kanibalismu.

Obrazek

Velitel tábora Franz Ziereis (uprostřed) s Heinrichem Himmlerem (vlevo) v kamenolomu během inspekce koncentračního tábora Mauthausen. (Foto: Archiv der KZ-Gedenkstätte Mauthausen, courtesy of USHMM Photo Archives.)

Vězni byli nasazeni především na hloubení tunelů pro podzemní továrny, které byly budovány v okolí. Mezi nejznámější pobočné tábory Mauthausenu patřili Gusen, Ebensee či Melk, kde panovaly stejně otřesné podmínky.

Celkový počet mauthausenských vězňů se odhaduje na 199 404, z nichž na 119 000 zemřelo. Mezi nimi bylo 38 120 židů.

Tábor byl osvobozen americkou 11. obrněnou divizí. Velitel koncentračního tábora Mauthausen Carl Ziereis byl na útěku postřelen a na následky zemřel. 58 příslušníků SS bylo odsouzeno k smrti a 3 na doživotí.

 

Náhledy fotografií ze složky Koncentrační tábor Mathausen

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

hledám

(xxx, 12. 3. 2012 23:51)

dá se někde zjistit jak dopadl vězen č.114585

hrůza

(Lada, 11. 5. 2010 14:28)

Už konečně vím kde se narodila moje máma.Pracovní tábor Madhauzen.Ladacerny65@seznam.cz

pkracovanie

(Tomas, 15. 10. 2008 22:21)

Moja babicka vystrihla hlavu dievcatku ktore sa sankovalo na vianocnej pohladnici ktoru mu poslala a vlepila si tam svoju tvar.Nemci na to neprisli.Ku koncu vojny bolo mozne posielat aj baliky.Samozrejme vsetko dobre mu nemci z balika vyjedli.To babicka tusila a zapiekla mu do hleba flasticku s marmeladou.Samozrejme chlieb bol spaleny a aj troska tvrdy po dlhej ceste tak mu ho nemci pokojne dali.Po dlhych 5 rokoch ich oslobodili Americania. Vela ludi umrelo na otravu jedlom ako sa po dlhom case najedli ich organizmus to nezvladol.Môj dedo mal 40 kg no prezil. Dokonca ma este kamarata s ktorim bol v koncentraku a do dnes sa navstevuju.Zial babicka tohto roku zomrela. Dedo mi to musel vyrozpravat na nemecky teror sa nesmie zabudnut. Tomas z Popradu

Môj dedo prežil Mathausen

(Tomáš, 15. 10. 2008 21:53)

Ked uz mi bolo moje oblubene detske tricko naozaj male.Vyspovedal sa mi môj dedo zo svojej najhoršej etapy svojho zivota.Narodil sa v roku 1913 v Lenesicich ok.Louny.Do zaciatku 2 sv.vojny zil beznym zivotom chudobneho chlapca z malej vesnice.Stihol sa este ozenit a prisla vojna. Dedo sa zapojil do odboja spolu so svojimi kamaratmi vydaval protifašistické letaky. Az do jedneho dna ked ho pred domom kde zil spolu s mojou babkou cakalo v jedno vojnove rano cierne nemecke auto.Dedo si ho vsimol okamzite.Niekolko krat sa vratil znova a znova sa rozlucit zo svojou zenou. Jardo jdi prijdes pozde do prace vravela babicka.On vsak tusil ze ju vidi naposledy.Dostal sa do koncentracneho tabora Mathausen.Nosil kamene po dlhych schodoch ktore su aj na fotke.Ani maly aby ho bachar nezmlatil a ani velky aby to vydrzal do vecera.Zniceny ludia stali na buzer placi v obrovskej zime dlhe hodiny.Ten kto od vycerpania spadol na zem nemal narok.Nenechavejte mne tady kamaradi.Ale mi sme nemohli zastrelili by nas.Az rano s vozikom na mrtvoli sme ich museli zbierat a lamat kosti aby sa nam tam vosli.Umyval sa v studenej vode aj v tuhych mrazoch samozrejme vonku a masiroval si prsty to mu zachranilo zivot nedostal omrzliny.Omrzlina = Smrt.Ak niekto z jeho kamaradov krajanov lebo vecsinov sa tam zdruzovali podla narodnosti ochorel dostal od kazdeho cast denneho pridelu jedla aby mal viac a nabral silu.Nemohli sa posielat fotky do koncentraku