Jdi na obsah Jdi na menu
 


Osvobození Osvětimi

15. 3. 2006

Osvobození Osvětimi

27. ledna 1945

27. ledna 1945 osvobodila sovětská armáda největší nacistický koncentrační a vyhlazovací tábor Osvětim. Do vzdálenosti téměř 200 kilometrů od hornoslezského městečka Osvětimi se ale oddíly Rudé armády dostaly už v létě roku 1944. Tehdy také začali Němci s první fází likvidace tábora, či přesněji řečeno s přípravami na jeho budoucí evakuaci. Přesto rok 1944 znamenal období, kdy nacisté v osvětimských plynových komorách zavraždili více obětí než v předchozích dvou letech dohromady. V srpnu 1944 také dosáhl svého maxima počet vězňů tábora - přes 130 000 osob. Počínaje tímto měsícem ale bylo zastaveno jeho další rozšiřování.

Zabíjení Židů trvalo až do listopadu 1944. Během podzimu se nacisté zbavili většiny vězňů obsluhujících plynové komory a krematoria - přímých svědků osvětimského vraždění. Do poloviny ledna 1945 bylo z Osvětimi evakuováno 65 000 vězňů, deportovaných na otrockou práci do různých průmyslových závodů v Říši. Přibližně stejný počet vězňů zůstal v osvětimském táboře až do jeho konečné likvidace. Během posledních měsíců roku 1944 nechali Němci rozmontovat několik desítek dřevěných baráků v Birkenau. Spěšně byla vyvezena většina táborového bohatství - předmětů ukradených deportovaným Židům a skladovaných v barácích tzv. Kanady. Značnou pozornost věnovali nacisté také likvidaci důkazů svých zločinů - začali s pálením kartoték a jmenných seznamů Židů deportovaných do Osvětimi na okamžitou smrt. Rozkaz zahlazení stop se týkal také jam, do kterých se sypal popel ze spálených těl. S výjimkou jednoho byla demontována krematoria a plynové komory v Birkenau.

Konečnou likvidaci Osvětimi zahájili nacisté jen krátce před příchodem Sovětů v polovině ledna 1945. Ve dnech 17.- 21. ledna bylo z Osvětimi a pobočných táborů v evakuačních pochodech vyhnáno směrem na západ okolo 56 000 vězňů. Ve městě Gliwice a na dalších místech byli vězni naloženi do vlaků a deportováni do Mauthausenu, Buchenwaldu a dalších táborů v Říši. Tisíce vězňů během těchto tzv. pochodů smrti zahynuly nebo byly zastřeleny. 20. a 26. ledna byla vyhozena do povětří osvětimská krematoria. V táboře zůstalo přibližně 9 000 vězňů, převážně nemocných a vyčerpaných natolik, že nebyli evakuačních pochodů schopni. Z dochovaných dokumentů vyplývá, že nacisté plánovali jejich likvidaci jako svědků spáchaných zločinů, během posledních dnů před osvobozením jich však stihli zabít jen asi 700. Většina esesáků opustila oblast 20. a 21. ledna. Zmatku a paniky těch Němců, kteří v Osvětimi ještě zůstali, využili vězni k organizování zdravotní svépomoci a distribuci potravin z táborových skladů, k nimž se otevřel přístup ještě před příchodem Sovětů. V táboře se však také začali objevovat svobodní lidé z okolí, kteří přicházeli rabovat sklady cenných předmětů, jež nacisté nestihli vyvést. Několik sirotků na pokraji smrti se v tomto období "bezvládí" dostalo do nových rodin, které si ještě před osvobozením chodily tajně do tábora vybrat dítě, jehož by se mohly ujmout.

Osvětimský táborový komplex osvobodili vojáci 60. armády 1. ukrajinského frontu v sobotu 27. ledna okolo 15. hodiny. Osvobození se dočkalo přibližně 7 000 bývalých vězňů, převážně Židů. Vedle dospělých také děti (mezi nimi několik dvojčat) a nemluvňata narozená v táboře. Sovětští vojáci našli asi 600 mrtvol vězňů, které nacisté zastřelili během svého útěku nebo kteří zemřeli vysílením. Někteří osvobození vězni zaplatili životem za neopatrné a unáhlené přejedení. Fyzicky schopní opouštěli tábor, jiní zůstávali na místě i několik měsíců pod dohledem lékařů ze dvou sovětských polních nemocnic, Polského červeného kříže a dobrovolníků. Krátce po osvobození dorazily do tábora sovětské a polské filmové štáby.

Vzpomínky bývalých vězenkyň:

"Kolem 18. ledna 1945 byli vězni a vězenkyně evakuováni. Všichni, kteří byli schopni pochodu, museli tábor opustit. Esesáci nám sdělili, že tábor je podminován a že kdo zůstane, zahyne. Mnoho z nás však esesákům nevěřilo a v táboře jsme zůstali (...) Do okamžiku osvobození jsme si museli sami poradit. Sháněli jsme především z táborových skladů potraviny a oděv (...) Stali jsme se svědky zapálení tzv. Kanady a vyhození krematorií do povětří. V období od evakuace do osvobození přešly přes náš tábor dvakrát německé vojenské formace, mezi nimi byli možná také esesáci. Když přecházeli poprvé, poručili všem Židovkám vyjít ven z bloků. Odvedli je směrem do města Osvětim a cestou zastřelili. Podruhé rozstříleli skupiny sovětských válečných zajatců." Zofia Lutomska-Kucharska, bývalá vězenkyně, v období osvobození tábora byla ošetřovatelkou v táborové nemocnici BIIe v Birkenau. ( Andrzej Strzelecki: Ostatnie dni obozu Auschwitz, Państwowe Muzeum Oświęcim-Brzezinka, 1995, str. 102-103.)

"Tváří v tvář blížícímu se konci se většina příslušníků SS stala výjimečně nebezpečná. Zabíjeli nás bez nejmenšího důvodu, stříleli do nás doslova jako do hus. Radostnou událostí se pro nás stala likvidace krematorií. Svědčila o blížícím se konci války (...) 25. ledna ráno nás někdo upozornil, že na území mužského lágru byl otevřen sklad s chlebem, kroupami a moukou. Pospíšili jsme si tam. Byli jsme tak slabí, že ani ti nejzdravější z nás neunesli víc než dva bochníky, ti slabší se sotva potáceli s jedním. Sklad s chlebem nečekaně obklíčilo několik esesáků, kteří v táboře zůstali. Vězni vycházející s bochníky v rukou byli ostřelováni ze samopalů (...) Poté, co jsme prohlédli sklady v bývalém mužském táboře, jsme se ve snaze najít nějaké potraviny vydali do oblasti krematorií, sprch a dohořívajících baráků Kanady. Ve sprchách jsme našli hromady oblečení a bot a v jedné z místností vlasy, které esesáci nestačili odvézt do Německa. Jídlo tam nebylo. Nakonec - s velkým strachem - jsme přišli ke krematoriím. V pecích jsme uviděli nedopálená lidská těla a okolo plechovky od cyklonu. Do plynové komory se nikdo neodvážil vejít (...) Jednoho dne jsme v táboře uviděli dvě ženy se sáňkami. Byli jsme si jisti, že si přišly pro nějaké děcko (...), jenže ony se nás zeptaly na cestu ke skladům, z nichž si chtěly odnést nějakou cennou věc. Doslova jsme oněměli. Nemohli jsme pochopit, jak mohou svobodní lidé přijít do tábora s takovými záměry. Snažila jsem se přesvědčit ženy, aby se vrátily. Vysvětlovala jsem jim, že přiblížit se ke Kanadě je dost nebezpečné (...) Ve chvíli, kdy se přiblížily ke skladům, zastřelil mladší ženu (dceru té starší) esesák, který se ukrýval poblíž v jednom z baráků." Zofia Jankowska-Palińska, bývalá vězenkyně. ( Strzelecki: Ostatnie dni obozu Auschwitz , 1995 str. 104-110.)

"27. ledna vešlo na území ženského táborového špitálu několik sovětských vojáků - zvědů se samopaly připravenými ke střelbě. Vězenkyně se na ně šťastně vrhly. O něco později přijela před blok celá jednotka vojáků na koních. Jakmile se sovětští vojáci zorientovali v naší situaci, vybavili nás jídlem první jakosti (skvělý vojenský chléb, suchary a přírodní tuk). O den dva později se objevilo několik pěkně urostlých sovětských důstojníků oděných do čistých bílých dlouhých kožichů. Ti se pak začali ptát konkrétněji, čeho je nám nejvíc třeba." Dr. Irena Konieczna, bývalá vězenkyně, ve chvíli osvobození pracovala jako lékařka v táborovém špitálu. ( Strzelecki: Ostatnie dni obozu Auschwitz , str. 112.)

Vzpomínka bývalého kameramana sovětského vojenského filmového štábu, který natáčel osvobozený tábor:

"Našim očím se naskytl strašlivý obraz: ohromné množství baráků (...) V mnoha z nich leželi na palandách lidé. Byly to kostry s nepřítomným pohledem, oblečené do lidské kůže. Samozřejmě jsme s nimi hovořili. Ty rozhovory ale byly velmi stručné, protože přeživší lidé neměli vůbec sílu a bylo pro ně vyčerpávající povědět cokoli o svém pobytu v táboře. Byli vyhladovělí, vysílení a nemocní (...) Když jsme jim vysvětlili, kdo jsme a proč tu jsme, projevili nám trochu víc důvěry. Ženy plakaly, do pláče se dali také muži (...) Na území tábora stálo několik jakýchsi pyramid. Jednu tvořila hromada oblečení, jinou hrnce, další zubní protézy (...) Myslím, že taková zvěrstva si vedení naší armády nepředstavovalo. Vzpomínky odtamtud mě provázely po celý život. Bylo to to nejstrašnější, co jsem viděl a nafilmoval během války." Alexandr Voroncov z Moskvy. ( Strzelecki: Ostatnie dni obozu Auschwitz , str. 126.)

 

Náhledy fotografií ze složky Osvobození Osvětimi.

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Všem současným náckům

(Pepan, 26. 7. 2011 12:18)

Všechny vylepaný holohlavý bezmozky co si s tupou hrdostí říkají náckové bych tam pozval na exkurzi i praktickou ukázkou na nich samotných. Jestli v tom najdou sami sebe ubožáci...

Návštěva koncentráku

(Jitka Krajcovicova, 19. 7. 2010 21:54)

Jedu v srpnu na návštěvu k příbuzným do Polska na návštěvu.Mojím přáním je navštívit Osvětim.
Mám s toho obavu.A doufám že se mě to splní.

.......

(Nechápu!!, 31. 5. 2010 9:28)

Včera sem Byl v Osvětimi...nechapal jsem nemam slov...na to...ta představa je děsnáá....Hirler největši Magor co znam...Jemi lito těch židu:-(

hitler bol svina

(sebo, 11. 5. 2010 14:26)

hitler bo ale riadna svina smrt vsetkym fasistom hej smr vsetky fasistom heeeeeeej

hnus

(lucie, 10. 5. 2010 22:24)

Tet nemce do plynu!Nesnasim nemcoury!!!!!!!!!!A nekdo je brani!nechapu!!!

všichni sou stejní

(Nicol , 17. 2. 2010 20:40)

víte ono to bylo stejně jedno jestly nás (myslim čr)okupovali němci a nebo rusáci blbě se nám i tak vedlo moje prababička zažila 2 světovou a byla v nasazení vyráběla zbraně pro němce.Víte ke všemu musí bejt důvod proč to tak bylo a myslím že jen pár lidí by mohlo něco psát prtže oni ten duvod znají.rozhodně bych netrestala německé vojáky vždyt oni tomu tak byli vychováni a myslim že jedinej do by měl bejt odsuzován za válku je Německo s Velkou Británii a Francii prtže sice Německo začalo s válkou ale Vel. Británie a Francie mu to nějak moc nestížilo.Myslím že Vel. Británie s Francií by mělo nést následky a tak i Německo.Rozhedně bych teď v téhle době s Německem,Vel. Británii a Francii nepodepsla ani jednu smlouvu prtže jsou to oni ti viníci kvuli kterým byla válka!a že nás Rusáci osvobodili jo ale pak tady taky zůstali a chovali se pomalu hůř k ženám,dětem a mužům něž Němci

Hrůza..

(LadyNikol, 11. 2. 2010 8:22)

nechápu jak tohle nikdo mohl dělat!!..třeba i w koncentračním táboře Terezín..Hitler a další ostatní lidé co tohle dělali asi neměli mozk w pořádku =(..

šílené

(Francesco, 10. 12. 2009 1:11)

Navštívil jsem už mnoho těchto hrozných míst.Nechápu,jak to mohl někdo přežít.muselo to být něco šíleného a nechápu jak někdo v dnešní době muže popírat Holokaust.To hraničí s debilitou! Poslal bych je na ta strašná místa na pár hodin!

reakce

(Alena, 3. 6. 2009 19:09)

pro Mirda: Jsem zhnusena tvojí češtinou...
Politika od toho nemá tak daleko. Vždyť co bylo na začátku 2. sv. války a provázelo stavbu koncentračních táborů? Politika...
Brzy se taky chystám do Osvětimi. Myslím, že je to tak trochu morální povinnost každého z nás.

Osvětím

(Elishka, 28. 5. 2009 19:38)

V Osvětímu už jsem byla...Bylo to hrůza jak nám řikali jak je mučili.Nedokazala jsem si to představit

jsem zhnusen.

(Mirda14.3.2009, 14. 3. 2009 2:10)

Jsem zhnusen s toho co dokáží nekteří napsat na této stránce považuji to za pošpynění pamatky tech co zde zemřely.Je to pošlapaní pamatky všech těch mrtvích .měly by se stydet.

seznamka

(jan zavada, 18. 1. 2009 19:20)

jmenuju se jan zavada a byl jsem s tvou babičkou věrou lustigovou ja jsem přežil je mi 85 let a mučili nas tam

to je něco!!

(Kyťhá, 22. 11. 2008 16:32)

V Osvětimě jsem zatím nebyla ale hrozně ráda bych se tam podívala jsem o tom slyšela vcelku brutální věci....a co se týče té politiky tak mě to přijde jednoduše uhozený to tady řešit.....

Osvětim

(Míša, 8. 11. 2008 17:19)

Taky jsem byla v Osvětimi jsou to 2 dny na tento den se nedá zapomenou sice mi ještě není ani 18 ale asi si fakt nedokážu představit jak tam ti lidi vydrželi tak dlouho . A na této stránce by se neměli psát takové hlouposti jako je politka.Asi si nikdo z vás nedokže představi co to pro ty lidi mohlo znamenat !!A proto byste měli mít k této stránce nějaký cit a když sem doopravdy chcete něco napsat tak prosím zauvažujte co nepíšete protože není říjemné si číst co tady vy píšete
Jinak................................................mějte se Míša

Hrůza!

(Michaela, 1. 11. 2008 13:07)

Je to necelý týden,co jsme se školou navštívili koncentrační tábor Osvětim-pro ty lidi to muselo být něco příšerného,to,co jsem se tam dozvěděla a slyšela mi už nikdo nevezme.V mé hlavě to zůstane napořád a bude to ve mě znít! Lidem bych návštěvu Osvětimi vážně doporučovala! Doma si skoro pořád na něco stěžuju,ale po návštěvě Osvětimi jsem se změnila...teď vím,že se mám výborně a můžu být ráda za to,co mám!

...

(www.vzdelavaci-institut.com, 22. 10. 2007 6:53)

http://www.vzdelavaci-institut.com/_files/download/index.php?subcat=10&ENGINEsessID=35c056a590d06233f7c85f7cdacbe118

Holokaust

(Pajmová Marta, 19. 10. 2007 14:33)

Právě jsem dočetla knihu od Rudolfa Vrby "Utekl jsem z Osvětimi" je opravdu výborně napsaná, všem ji moc doporučuji. V Osvětimi jsem byla skoro před 30 lety a na tu hrůzu nelze zapomenout. Škoda, že u všech fotografií není stručná charakteristika.

Nechápu!!!

(Lucík, 20. 8. 2007 10:14)

Vůbec nemůžu pochopit, jak tu můžete psát takové kraviny, když jste na těchto webových stránkách.
Nikdo z nás si ani v tom nejhroznějším snu neumí představit co to muselo být za hrůzu. Zamyslete se nad sebou!!!!!

blbečci s politikou

(Mirek, 23. 6. 2007 22:49)

kdyby jste se aspoň trošku zamysleli,a věděli co tam ti lidi prožili,tak by jste tady ani s politikou neotravovali...tak nad sebou zauvažujte,a jeďte se tam podívat!!

Hledám spoluvězně babičky

(pmatouskova@seznam.cz, 25. 8. 2006 12:53)

Ráda bych našla někoho, kdo znal moji babičku Věru Lustigovou, která byla vězněna v koncentračním táboře Osvětim a v roce 1942 tam zemřela - dle oficiální úmrtní zprávy na tyfus. Bylo jí 27 let. Byla to krásná mladá žena a zůstala po ní malá 8 letá dcerka Jitka. Najde se někdo?