Jdi na obsah Jdi na menu
 


František Sachs - Atentát na Heydricha

16. 1. 2008
Tak byl proveden atentát na Heydricha


Chybělo několik minut do půlnoci, když na Silvestra roku 1941 se rozštěkala pražská protiletadlová děla. Palba brzy umlkla, když letadlo se vzdálilo směrem na Poděbrady. Najednou se objevily pod letadlem tři padáky. Dva mstitelé národa se vrátili do vlasti. Třetí padák, modrý, nesl jejich výzbroj. Byli to Jozef Gabčík a Jan Kubiš. Dopadli do úvozové cesty poblíž vesnice Nehvizdy na hlavní silnici Praha–Poděbrady... Rychle strhli oba občanský oblek, zakrývající kombinézu, a zakopali je i s padáky v poli. Gabčík si vyvrtl při dopadu palec levé nohy a proto nemohl svému kamarádu mnoho pomáhati, když hledali vhodnou skrýš pro bedny s třaskavinami, municí a potravou. Po krátkém hledání našel Kubiš uzamčenou boudu v blízkém zahradnictví. Urazil zámek a uložil tam zásoby. V boudě vyčkali do rána a odjeli prvním vlakem do Prahy. To byl návrat Jozefa Gabčíka a Jana Kubiše.

V lednu 1942 nastaly tuhé mrazy, někdy až 20 stupňů pod nulou. Teprve tehdy přišli dva mladíci k majiteli boudy zahradníkovi Antonínu Sedláčkovi a řekli mu rovnou: „Víte, kdo jsme, a my se spoléháme na to, že jste dobrý Čech. Máme v boudě to a to a po částech si vše odvezeme.“
Aby časté návštěvy boudy se nestaly nápadnými, přenesl p. Sedláček vše k sobě do bytu a ukryl bedničky tak dobře, jak mu bylo možno. Gabčík s Kubišem skutečně v krátké době vše odvezli. Na místě zbyly jen silné gumové obaly z bedniček s třaskavinami, prázdné plechovky a rozházené suchary. To vše zahradník Sedláček za pomoci četnického štábního strážmistra Krejcárka v únoru zakopal do kompostu. Po provedeném atentátu nedošlo v Nehvizdech k žádnému zatčení, ale v blízkých Horušanech byl zatčen tamní občan Bauman, jeho manželka i tchán a v Šestajovicích zahradník Starý. Všichni byli popraveni. Až někdy koncem července přijelo gestapo vyšetřovat i do Nehvizd. Šli ihned k prvnímu, ač nedobrovolnému hostiteli našich hochů zahradníku Sedláčkovi. Tam vše prohlédli, zpřevraceli, vysypali slamníky a nakonec začali rozkopávat kompost, kde byly plechovky a obaly ukryty. Snad nechybělo více než 10 cm a přišli by na zakopané předměty. Tehdy to viselo na vlásku, že se nestaly Nehvizdy druhými Lidicemi.

Svědectví soudr. dr. Hrubého
MUDr. Stanislav Hrubý vypráví: Někdy v lednu 1942 přivedl ke mně můj starý pacient, Jarka Piskáček, muže, který měl vyvrtnutý palec na levé noze. Ošetřil jsem jej, aniž jsem se na něco ptal. Začátkem února přišel Piskáček, tehdejší náčelník vysočanského Sokola, se zprávou, že má v ochraně dva parašutisty z Anglie, kteří mají velká poslání, že je tudíž zapotřebí se o ně postarati. Občanské legitimace měli, pročež jsem radil k zaopatření pracovních knížek, aby byli dostatečně kryti. Doporučil jsem obrátiti se na někoho ze známých v Okresní nemocenské pojišťovně v Praze II., Švehlovo nábř. Nyní víme, že to byli soudruzi Falta a Minif, kteří ochotně obstarali pracovní knížky pro všechny parašutisty, jichž bylo tehdy asi 30. Když koncem února byly pracovní knížky pro ony dva mládence vystaveny, přivedl je Jarka Piskáček ke mně do ordinace, kde jsem dal oběma falešné nemocenské legitimace jako pro práce neschopné…
Přišel historický den 27. květen 1942, den atentátu na krvavého Heydricha. Atentát provedli Gabčík a Kubiš za pomoci Valčíka a Jaroslava Smrže. Kubiš byl v obličeji zraněn odraženým kamenem a ošetřen dr. Lýčkou
v Karlíně (dr. Lýčko spáchal později sebevraždu). Druhý den po atentátu sešel jsem se u Piskáčků s Kubišem, který hledal Gabčíka.
Přišel 18. červen 1942. Bylo to pro mne bolestné překvapení, neboť tito chrabří bojovníci za lepší zítřek nalezli v kostele sv. Karla Boromejského v Praze II. i s ostatními smrt.

Svědectví soudr. Václava Smrže
Koncem měsíce ledna roku 1942 přišel ke mně můj bratr Jaroslav a žádal mě, abych obstaral u tří nebo čtyř spolehlivých lidí přechodný pobyt na 2 nebo 3 dny pro české vojáky, kteří přijedou z Anglie a mají zde určitou práci. Doporučil jsem mu hlavně byt mé sestry Emy Khodlové ve vile „Naše Emka“ ve Svépravicích, která bývala přes zimu prázdná…
K sestře Emě Khodlové docházeli parašutisté ihned po svém přistání. Byli však dva, někdy tři dny v nepravidelných přestávkách někde pryč a vždy se vrátili umazáni a utrmáceni. Vykoupali se pak a spali někdy až 14 hodin.
Byty na Žižkově opatřil řídící učitel Zelenka, bydlící ve stejném domě jako Volf. U něj zanechali injekční stříkačku s jedem, kterou měli pro všechny případy připravenu…

Atentát
V úterý před atentátem u mne sestra vařila. Povečeřeli jsme společně. Gabčík u mne zůstal spát, zatím co Kubiš šel se sestrou ke Khodlovým do Vysočan. S Gabčíkem jsem dlouho do noci mluvil a při této příležitosti mi řekl své i Kubišovo pravé jméno… Řekl mi, že připravovanou věc nebudou provádět na dříve určené silnici, to jest na vidlici silnic do Mělníka a Kralup u hostince Tůmovky, kde hodlali zastavit auto s Heydrichem lanem, napjatým přes silnici, nýbrž v Libni. Potom jsme šli spat. Ráno po snídani vzal si ode mne láhev rumu a odešel k sestře do Vysočan. U sestry se řádně vykoupali, nasvačili, vypili černou kávu s rumem a v 10 hodin odjeli z Vysočan od sestry z Waldecké ulice k provedení atentátu. Gabčík na mém kole a Kubiš na kole mého bratra. Můj bratr Václav se atentátu činně zúčastnil. Odjel z bytu ve Vysočanech, Zákostelní ulice, o půl desáté s Valčíkem. Valčík jel na mém kole a bratr na kole mé manželky…

Zahlazení stop
O provedeném atentátu jsem se dozvěděl od sestry brzy odpoledne. Přinesla bedničku s osmi ručními granáty a požádala mě, abych je ukryl. Granáty jsem zahrabal do uhlí a sestře poradil, aby šla klidně domů a vařila, že bude zajisté v krátké době vyhlášeno stanné právo. Sám jsem šel na hřbitov na pohřeb a při návratu jsem byl již v Prosecké ulici zadržen naší policií a musil jsem se legitimovati. Asi v pět hodin přiběhl bratr Jaroslav celý udýchaný a odevzdal mi ještě jeden adjustovaný ruční granát. Tento granát měl Kubiš připraven pro případ nezdaru akce. Řekl, že kola přivede příští den. Granát jsem dal do kapsy a přemýšlel, kam s ním. V tu chvíli přišel ke mně kamarád Nový z Nového Proseka a chtěl nějaké informace. Tomu jsem dal onen granát, aby jej schoval na kuželníku. Nový granát převzal a na cestě domů byl SSmanny zastaven. Prohlíželi bohudíky jen legitimace. Nezpozorovali, že v kapse rozepjatého kabátu měl těžký granát. Nový je správcem sokolského hřiště v Proseku. Tam zřídil v zimní pokladně skrýš ve slámě, kterou prý tam pro králíkářský spolek dovezl. Celkem tam přespalo 7 neznámých mužů, kteří se u „dědka“ – to byla Nového přezdívka – hlásili. Řekl jsem tehdy 19leté dceři Věře: „Kdyby se se mnou něco stalo, pošli na Pankrác prádlo!“ Dále jsem jí vysvětlil co má dělat, kde co leží a kde má peníze do obchodu. Ráno nesměl nikdo do 6 hodin na ulici. Dělníci, kteří neměli doma radio, byli na ulici hlídkujícími SSmanny zadrženi, prohlédnuti a ve skupinách drženi až do 6 hodin. Odpoledne přivedli ke mně na Prosek bratr a synovec Václav kola, která jsem postupně v továrně přečísloval na původní čísla. Při tom mi pomáhali členové závodního výboru. K večeru přišel Gabčík a ptal se, zda jsem neviděl Kubiše. Protože jsem jej neviděl, řekl jsem Gabčíkovi, aby se zeptal ve Vysočanech u sestry. Měl žluté polobotky, podle kterých by mohl být poznán, a proto jsem mu je vyměnil za černé. Ve Vysočanech u sestry byl zase Kubiš a hledal Gabčíka. Kubiš napsal na zvláštní vydání Poledního listu o atentátu informaci pro Gabčíka, že bude v kavárně na Floře. Gabčíkovy hnědé boty, Polední list se zprávou pro Kubiše a granát zazdil Jenda Nový na kuželníku v Proseku a letos koncem května mi všechno opět odevzdal. Protože předpisy o hlášení byly zostřeny, doporučoval jsem sestře, aby oba na nějaký čas chodili spat k nám do továrny k hasičům. Ale hoši nechtěli. Říkali, že budou mít v Praze brzy zcela bezpečný úkryt…

Osudná noc
Naposled jsem viděl Gabčíka večer před osudnou nocí. Byl u mne v bytě a na můj návrh, aby zůstal přes noc, odpověděl, že je voják a musí poslouchat, že musí být v 8 hodin na místě. Druhého dne jsem byl s pohřebním vozem v Klatovech a velmi mne překvapilo, že tamější městský rozhlas (v Klatovech byly t. č. všem občanům přijímače odebrány) v poledne hlásil, že gestapo a policie již nepřijímá žádné informace o atentátu. Přemýšlel jsem o tom po celou zpáteční cestu a byl jsem si jist, že jsme již mimo nebezpečí. Byl jsem však strašlivě zklamán, když jsem uviděl v novinách fotografie atentátníků…
Proklínali jsme všechny ty, kteří naše hochy vydali na smrt. Sestra byla od té doby stále smutná a bála se doma.

Zatýkání
Rodina Khodlova byla zatčena téhož dne po naší schůzce o půl 20. hod. Bratr Jaroslav byl zatčen druhého dne v továrně ČKD, odtud převezen domů do Vysočan, kde byla zatčena též jeho manželka Jarmila.
Byty Khodlů a Piskáčků ve Vysočanech byly krátce po jejich zatčení úplně vykradeny gestapáky. Některé věci mohly býti zachráněny až letos v červnu, kdy naše bezpečnostní orgány našly nějaké maličkosti v bytě rodičů gestapáckého komisaře Ereta v Manětíně u Plzně. Mohl nám být vrácen gramofon a album gramofonových desek s jménem Emy Khodlové.
Pak jsem si vzpomněl na druhý padák, který byl ve Svépravicích zašit v otomanu. Byt byl již gestapem uzavřen. Můj švagr Vilém Bejček otevřel byt násilím a vytáhl padák z úkrytu. Rozstříhali jsme hedvábný padák na kousky, polili petrolejem a chtěli vše spálit v kamnech. Hedvábí bylo něčím impregnováno a nehořelo. Udělali jsme proto z kusů dva balíky. Polovinu jsem schoval já za pomoci Ing. Josefa Cajthamla. Druhý díl odnesla snoubenka Václava Khodla ml. někam do Dejvic.
V pátek zavolal si mě v továrně gestapák Hauptmann a ptal se, zda vím, co se u nás v rodině stalo a mám-li k tomu co říci. Odpověděl jsem, že o zatčení vím, ale že jsem se se zatčenými málo stýkal. Asi 14 dní nato odvezlo gestapo z Hloubětína od Holubů děti mého bratra Jaroslava, 4letého Vladislava a 12letou Jaroslavu. Děti přišly do koncentračních táborů. Napřed byly ve Svatobořicích a pak někde u Plané nad Lužnicí. Až koncem května letošního roku jsme je dovezli domů.
Koncem listopadu jsem se dozvěděl, že všichni moji příbuzní byli dne 24. října 1942 v koncentračním táboře v Mauthausenu popraveni. V lednu a únoru dostali jsme postupně jejich úmrtní listy.

František Sachs

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Proč

(Honza, 13. 2. 2009 13:18)

Docela nechápu proč byl atentát na Heydicha vůbec uskutečněn. Vždyť president Beneš musel přeci jasně vědět jaké následky atentát bede mít - pomstu nacistů, to jest zavraždění spousty nevinných lidí, což jeho plány musely určitě zahrnovat ..

Re: Proč

(Honza II., 5. 2. 2011 14:47)

Odpovím ti se zpožděním.Atentát na Heydricha byl uskutečněn proto,že pod Heydrichovým vedením protektorátu vznikl v zahraničí (možná ne až tak mylný)dojem,že Češi se s okupací smířili a berou ji jako legitimní akt a zapolili se do válečného úsilí Říše.Jistě-Beneš kalkuloval i se mstou nacistů,jenže bohužel každý boj o svobodu oběti přináší. Navíc Beneš mylně kalkuloval i s tím, že právě teror nacistů vyvolá v českém národě odpor,který může vyústit až povstáním.

Re: Re: Proč

(Petr1, 31. 12. 2016 10:03)

,,Beneš mylně kalkuloval i s tím, že právě teror nacistů vyvolá v českém národě odpor,který může vyústit až povstáním." Naprosta fabulace. Je třeba psát pravdu: Atentát na Heydricha byla krevní msta za popravy na podzim 1941.

Svědectví po letech

(Aleš, 5. 2. 2011 14:52)

a tudíž značně tendenční a navíc v rozporu s historicky ověřenými skutečnostmi. Vzbuzuje to ve mně dojem, jako by autor( či autoři)chtěl využít situace a dodatečně vejít do "síně slávy".

Svědectví po letech

(Aleš, 5. 2. 2011 14:51)

a tudíž značně tendenční a navíc v rozporu s historicky ověřenými skutečnostmi. Vzbuzuje to ve mně dojem, jako by autor( či autoři)chtěl využít situace a dodatečně vejít do "síně slávy".

Poznámka

(Vlastenec100, 7. 8. 2010 22:56)

O Benešovi toho Milane moc nevíš, není to tak jednoduché, jak si možná myslíš.

emigrant Beneš

(milan, 31. 5. 2010 17:33)

to ten Beneš byl taky pěkný pták pěkně se ukryl do Anglie do tepla a po válce zase vydal republiku rusům neví proč v něm někteří vidí demokrata byl to podle mne zbabělec.

Poznámka

(Vlastenec100, 30. 4. 2010 17:47)

V souvislosti se zabitím zrůdy Heydricha nelze hovořit o atentátu, tento výraz v sobě totiž skrývá něco negativního. Naopak, jednalo se o zcela legalní prostředek k odstranění hlavního představitele okupačních sil.

Atentát na Heydricha

(slip, 30. 5. 2009 11:23)

Atentách na Heydricha byl uskutečněn proto, že právě Heyidrich byl spolutvůrcem konečného řešení židovské otázky a narozdíl od svých následovníků k tomuto problému přistupoval s chladnou hlavou a tvrdě kalkuloval. Nikdo z lidí, kteří přebrali úkol po něm toho nebyl schopen - už kvůli osobní nenávisti k židům. Lze předpokládat, že kdyby Heydrich dožil konce války, tak by holokaust dospěl mnohem zrůdnějších rozměrů - a co si je nutné uvědomit - zbrzdit holokaust o jediný den znamenalo zachránit tisíce lidských životů

koncentrační tabory

(lenka, 19. 1. 2009 19:06)

tyjo to je hrůza !!!!!!!!!!!my se ted o proti tomu máme královsky