Jdi na obsah Jdi na menu
 


Osvobození

23. 3. 2010

Osvobození Osvětimi

27. ledna 1945

27. ledna 1945 osvobodila sovětská armáda největší nacistický koncentrační a vyhlazovací tábor Osvětim. Do vzdálenosti téměř 200 kilometrů od hornoslezského městečka Osvětimi se ale oddíly Rudé armády dostaly už v létě roku 1944. Tehdy také začali Němci s první fází likvidace tábora, či přesněji řečeno s přípravami na jeho budoucí evakuaci. Přesto rok 1944 znamenal období, kdy nacisté v osvětimských plynových komorách zavraždili více obětí než v předchozích dvou letech dohromady. V srpnu 1944 také dosáhl svého maxima počet vězňů tábora - přes 130 000 osob. Počínaje tímto měsícem ale bylo zastaveno jeho další rozšiřování.

Zabíjení Židů trvalo až do listopadu 1944. Během podzimu se nacisté zbavili většiny vězňů obsluhujících plynové komory a krematoria - přímých svědků osvětimského vraždění. Do poloviny ledna 1945 bylo z Osvětimi evakuováno 65 000 vězňů, deportovaných na otrockou práci do různých průmyslových závodů v Říši. Přibližně stejný počet vězňů zůstal v osvětimském táboře až do jeho konečné likvidace. Během posledních měsíců roku 1944 nechali Němci rozmontovat několik desítek dřevěných baráků v Birkenau. Spěšně byla vyvezena většina táborového bohatství - předmětů ukradených deportovaným Židům a skladovaných v barácích tzv. Kanady. Značnou pozornost věnovali nacisté také likvidaci důkazů svých zločinů - začali s pálením kartoték a jmenných seznamů Židů deportovaných do Osvětimi na okamžitou smrt. Rozkaz zahlazení stop se týkal také jam, do kterých se sypal popel ze spálených těl. S výjimkou jednoho byla demontována krematoria a plynové komory v Birkenau.

Konečnou likvidaci Osvětimi zahájili nacisté jen krátce před příchodem Sovětů v polovině ledna 1945. Ve dnech 17.- 21. ledna bylo z Osvětimi a pobočných táborů v evakuačních pochodech vyhnáno směrem na západ okolo 56 000 vězňů. Ve městě Gliwice a na dalších místech byli vězni naloženi do vlaků a deportováni do Mauthausenu, Buchenwaldu a dalších táborů v Říši. Tisíce vězňů během těchto tzv. pochodů smrti zahynuly nebo byly zastřeleny. 20. a 26. ledna byla vyhozena do povětří osvětimská krematoria. V táboře zůstalo přibližně 9 000 vězňů, převážně nemocných a vyčerpaných natolik, že nebyli evakuačních pochodů schopni. Z dochovaných dokumentů vyplývá, že nacisté plánovali jejich likvidaci jako svědků spáchaných zločinů, během posledních dnů před osvobozením jich však stihli zabít jen asi 700. Většina esesáků opustila oblast 20. a 21. ledna. Zmatku a paniky těch Němců, kteří v Osvětimi ještě zůstali, využili vězni k organizování zdravotní svépomoci a distribuci potravin z táborových skladů, k nimž se otevřel přístup ještě před příchodem Sovětů. V táboře se však také začali objevovat svobodní lidé z okolí, kteří přicházeli rabovat sklady cenných předmětů, jež nacisté nestihli vyvést. Několik sirotků na pokraji smrti se v tomto období bezvládí dostalo do nových rodin, které si ještě před osvobozením chodily tajně do tábora vybrat dítě, jehož by se mohly ujmout. (Převzato ze stránek http://www.holocaust.cz/       Více zde :

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Konečné řešení židovské otázky

(Vanesa, 27. 4. 2014 12:48)

Na jaře 1941 oznámil Hitler, že má v úmyslu Židy v Evropě postupně zcela zlikvidovat, tedy vyvraždit. Říkal tomu konečné řešení židovské otázky a bylo plánováno , že mu padne za obět asi 11 milionu lidí v celé Evropě.