Jdi na obsah Jdi na menu
 


Vidnava

15. 5. 2009

 

   V listopadu roku 1939 přišlo prvních šedesát zajatců polské národnosti do kaolínových dolů ve Vidnavě. V roce 1940 se ve Vidnavě objevili francouzští váleční zajatci. Koncem září 1940 jich zde bylo téměř 700, z toho na 600 důstojníků a okolo 100 řadových vojáků. Místem uvěznění se pro zajatce stal bývalý theologický seminář. Celkový počet vězňů se blížil k číslu 800. Průměrně se v táboře pohybovalo 500 osob.

Všichni zajatci, kteří byli posláni na Jesenicko, prošli kmenovým táborem v Lamsdorfu(dnes Lambinowice v Polsku). Jeden francouzský zajatec(Jean Mousel), ve svých pamětech popisuje toto místo, jako peklo na zemi. Zajatci jiné národnosti( zřejmě rusové) mu připomínali jen lidské stíny. Podmínky v tomto táboře byly tak katastrofální, že zde zahynulo na hlad,. týrání a nemoce na  40 000 osob ruské národnosti, na které se nevztahovala Ženevská konvence. Proto, mu tábor ve Vidnavě, když do něj poprvé vstoupil, připadal jako ráj na zemi a přirovnal jej k tříhvězdičkovému hotelu.

Budova po válce byla nejprve nevyužita, poté sloužila mnoho let jak Dětská vojenská ozdravovna, poté byla vrácená církvi a v současné době zde vzniká věznice. Děkuji Ředitelství vězeňské služby, že mi umožnila zdokumentovat tento objekt po téměř sedmdesáti letech od nedobrovolné návštěvy francouzských zajatců.

Jako porovnání historie ze současnosti použiji obrazy poručíka Raymonda Honorého, který v táboře strávil dva roky svého života.

derethe05.jpg

promenades-dans-le-camp--par-le-lieutenant-raymond-honore-2.jpg

dscf8233.jpg

fotografie altánu 1940-1942 altán  altán - duben 2012

 

arrivee-au-camp--par-le-lieutenant-raymond-honore-.jpg

Příchod do tábora - 1940

dscf8226.jpg

Duben 2012

repos-sur-l-herbe--par-le-lieutenant-raymond-honore-.jpg

Plocha na odpočinek/opalování

1940-1942

dscf8235.jpg

Duben 2012

chambree--par-le-lieutenant-raymond-honore-.jpg

na pokoji

1940-1942

dscf8278.jpg

Duben 2012

 

Obrazek

Obrazek

Portrét: poručík Raymond Honoré Táborové procházky - podle Raymonda Honorého

ccf01052012_00000.jpg 

 

ccf01052012_00001.jpg 

   

 

 

   

--------------------------------------------------------------------------------------

 Někdy v letech 1943 zde byl zřízen i lazaret: Doposud se mi podařilo najít 9 příslušníků ze 23 z tzv. Vlasovovy armády, kteří zemřeli v lazaretu a kteří byli pochování na městském hřbitově. 

 - Fatigov Biroget (Tat.)      (1918 - 4. 12. 1944)  v 8:00 hod  -  poch. 6. 12. 1944

 - Rezvatov Leonid (Rus.)    (15. 1. 1918 - 23. 11. 1944) v 11:30 hod  -  poch. 24. 11. 1944

 - Krasnikov Andrej pokr. (Rus.)   (27. 10. 1913 - 9. 1. 1945) - poch. ?

 - Kasimov Gaif (Azer.)        (1919 - 3. 10. 1944) - poch. 5. 10. 1944

 - Kendžaev Nigmat (Turk.)  (5. 5. 1923 - 27. 9. 1944) - poch. 28. 9. 1944

 - Basirašvili Roman (Gruz.)   (7.1903 - 18. 9. 1944) - poch. 19. 9. 1944

 - Azarjan Aleksandr (Arm.)   (1904 - 3. 11. 1944) - poch. 4. 11. 1944

 - Dulepov Bulikij (Turk.)        (7. 1. 1922 - 9. 11. 1944) - poch. 10. 11. 1944

 - Mamčin Lev (Ukr.)              (21. 9. 1921 - 8. 12. 1944) - poch. 11. 12. 1944

   Začátkem roku 1945 vyhloubilo 9 anglických zajatců podkop a uprchli. U Kobylé však byli dopadeni a 4 znich zastřeleni

Kaolinový lom

Obrazek

Obrazek

První dvě fota kaolinového lomu jsou použity ze stránek:  vidnava.blog.cz

-------------------------------------------------------------------------------------

Obrazek

Foto se nachází v jesenickém archívu v kronice Vidnavy.

Koleje vedoucí do kaolinového lomu. Kolej vlevo končí asi 5 m za vraty. Kolej vpravo pokračovala tunelem až do lomu. Na druhou stranu vedly koleje přes cestu až do továrny, kde se kaolín zpracovával. Foto níže:

 

Obrazek

 

Foto se nachází v jesenickém archívu v kronice Vidnavy.

-------------------------------------------------------------------------------------

 

Vidnavský seminář

Vidnavský kněžský seminář a filosofickoteologické učiliště byl založen Vratislavským  biskupem a  kardinálem Jiřím Koppem v roce l899. Ve Vidnavě bylo gymnázium, ale protože denní dojíždění  působilo mnohým studentům značné potíže,  rozhodlo se město, že pro ně vystaví  konvikt, jakýsi druh internátu. Se stavbou se začalo r.1899, ale protože se město dostalo do finančních potíží, stavba brzy ustala. Pozemek s rozestavěnou budovou zakoupil Kopp pro učiliště. Připojil další křídlo budovy, která byla ukončena r.1902. Učilišti byl přiznán charakter vysoké školy se čtyřletou učební dobou. Reprezentantem učiliště byl ředitel, jehož jmenoval vratislavský arcibiskup. Jediným  Čechem po celou dobu trvání učiliště byl mezi profesory František Onderek. Profesoři pracovali vědecky a jejich díla vycházela nejčastěji ve vlastním sborníku Wiedenauer Studien. V semináři bylo několik knihoven, z nichž odborná obsahovala 20 000 svazků. Z řad posluchačů vyšel jeden biskup - Jiří Stroba, biskup z Poznaně.
          Po první světové válce považovali někteří činitelé ústav za německou instituci a ministerstvo školství rozhodlo v r.1921 o jeho zrušení. Záležitost přišla k soudu a dopadla pro ústav příznivě. Názory na zrušení opět ožily ve třicátých letech.
      Za 2. světové války studovali nejprve na ústavu bohoslovci z Olomouce. Po uzavření českých vysokých škol bylo v r.1940 vedení semináře oznámeno, že celá budova bude předána německé armádě. Učiliště nalezlo útulek v klášteře Boromejek. Původní budova sloužila do r.1942  jako zajatecký tábor pro důstojníky, pak zde byl zřízen lazaret a lékárna . V r.1944 vypukl v budově požár. Se začátkem r.1945 nastaly poslední dny učiliště.  Dne 19.3.1945  byla výuka přerušena a už nikdy nebyla obnovena. V květnu obdrželi bohoslovci příkaz od  dr.Oderka, aby nastoupil na bohoslovecké učiliště do Olomouce.
      Budovu poničenou válkou dlouho neopravovanou, používala po válce družstvo Jednota z Jeseníku pro sklad obilí. V r.1949 byla pronajata školícímu středisku ČSD v Olomouci. Knihovny byly odvezeny do Těšína a Olomouce, budovu převzala v r.1950 vojenská správa a adaptovala ji na zotavovnu.
     Po válce byli němečtí občané odsunuti. Mezi ně patřili i profesoři semináře Harbich  ( historik),  Kirchner ( patřil k neoblíbenějším, přednášel teologii, sociologii, pedagogiku), Kleineidam ( filosof, dobrý psycholog), Otto ( Nový zákon, řečtina, dějiny umění, hernemeutika). Byli odsunuti 3.10.1946.S nimi odešly i sestry sv.Karla Boromejského.
          Vysokoškolský  kněžský seminář ve Vidnavě vychoval za dobu své existence asi 370 kněží. Byť byl obehnán od r.1904 vysokou zdí stal se součástí města, žel také už jenom bývalou.... Od 50. let zde ministerstvo obrany zřizuje Vojenskou dětskou ozdravovnu Vidnava, která sloužila dětem z celé ČR k ozdravným pobytům až do roku 1997. Poté zůstala budova opuštěná. Stát nyní plánuje celý komplex od církve (vlastníka) odkoupit a zřídit zde detenční ústav (pro vězně s nařízeným léčebným režimem). (použito ze stránek: http://www.vidnava.cz/index.php/zajimavosti

Obrazek

Obrazek

Obrazek

Obrazek

Obrazek

Starší fota semináře jsou použity ze stránek:  vidnava.blog.cz

-------------------------------------------------------------------------------------

Současnost

Obrazek

Bývalý theologický seminář / 2007

 

Obrazek

Bývalý theologický seminář / 2007

 

Obrazek

Bývalý theologický seminář / 2007

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Dětství a Vidnava

(Jedličková Alexandra, 17. 4. 2014 10:37)

Zdravím všechny co mají nádherné vzpomínky na VDO Vidnava! Byla jsem tam několikrát, jak během školního roku, tak i prázdnin. Jezdily jsme všechni 3 sourozenci a máme na ozdravovnu krásné vzpomínky. Budova byla obrovská, tajemná, zahrada s pávy úžasně veliká, v zimě jsme na ní i běžkovali! Vyžití bylo úžasné, věnovali se nám. Sešlo se tam celé Československo a tak jsme po každém pobytu mluvili česko-moravsko-madarsko-slovensky. Sváželi nás vlakem z celé ČSR! Jednou nám dráhy neblokovali vagony a tak jsme až do tuším Zábřehu jeli na kufrech! Kolik rošťáren jsme zažili! A ústavní škola - nic jsme se nenaučili, ale té legrace! A taky ošetřovna! Jednou tam propukly neštovice a já je chytla, taky jsem si rozsekla nohu, když jsem skákala z postele na postel, což bylo sice zakázané, ale neodolatelné - ty obrovské pokoje po 8 lůžcích! Z personálu si pamatuji málo, ale vím, že tam byla sestřička Vanda-strašně milá a její syn tam poté dělal vychovatele a sestřička Škodová - ta byla moc přísná, ale jak jsme posléze zjistili, tak také spravedlivá. Byla jsem se tam podívat někdy v roce 2004, budova již chátrala. Potkali jsme u budovy člověka, který jí v tu dobu chodil kontrolovat a říkal, že sestřička Vanda dělá v pražském Motole - ale nevím, podle mě už je to starší paní...
Přeji všem hodně zdraví a uchování báječných vzpomínek - škoda, že v té době nebyly foťáky a tak nemáme nic zdokumentováno...

Re: Dětství a Vidnava

(účastník VDO, 16. 5. 2014 20:22)

Dobrý den, také jsem měl 2x možnost trávit ve VDO. Dneska už na to vzpomínám s nostalgií i s úsměvem. Byl to tábor, výlety, procházky. Pamatuji si sprchování někde ve sklepení, saunu, plavání myslím ve Velké Kraši, nebo tak nějak. Vedoucí (také se jim říkalo sestřičky) byla nějaká Eva Mlynárová, slovenka, nosila černé triko AC-DC, zdá se, že to byla pařmenka. Vidím ji jako tehdy, blondýna a k tomu kudrnatá. Noční sestra nějaká paní Střižová (nebo tak nějak), taková nějaká zlá, každý se ji bál, neměla pochopení na nic. Ale vzpomínky fajn. Jo, a do jídelny se chodilo snad přes celý barák, že než jsem se vrátil na pokoj, tak jsem měl zase hlad, jak jsem byl vyčerpán :-) Byl jsem tam někdy v začátku 90 -tých let. VDObudem z Olomouce... Škoda že to padlo.

Re: Re: Dětství a Vidnava

(Martin, 18. 1. 2015 21:36)

Ja som tam bol v lete 1989 a na podzim v rokoch 1991 a 1992. Ano, na tu nocn u sestru som si spomenul, ta bola postrach. Inak mam tiez velmi pekne spomienky :)

Re: Dětství a Vidnava

(Bětka, 3. 7. 2015 22:12)

dnes jsem narazila na tuto diskusi. Na Vidnavu mám jen ty nejlepší vzpomínky byla jsem tam asi 9let po sobě a byly to perfektní měsíce. Jezdila jsem buď září nebo říjen. Na sestřičku Vandu si také vzpomínám i na sestřičku Petru.
I já jsem se do Vidnavy vrátila si město prohlédnout, moc mě těší, že takové pocity mají i jiní.
bettyragy@seznam.cz

vzpomínky na Vidnavu (po 35-ti letech se podívám do budovy)

(Jirka Petera , 4. 5. 2015 10:24)

Jsem též jeden z mnoha, kdy jsme s bráchou(dvojčetem) byli v ozdravovně v letech 79-80-81 květen-červen,tehdy 6-tá až 8-má třída a běhá mi mráz po zádech, jenom když si na tu obrovskou,úžasnou budovu vzpomenu...a po 35.ti letech mám to štěstí ,že jedu na velness pobyt do Karlovy Studánky a při této příležitosti se jedu podívat nejen do Vidnavy, ale i do budovy. Sehnal jsem si povolení od vězeňské služby Opava,(vlstníka) a správce p. Mikunda mě a ženu provede dne 9.5.15 budovou.Pokud mi to bude dovoleno, tak něco vyfotím a natočím a budovu prolezu od sklepa až na půdu.Už se nemohu dočkat.... peterajirka@seznam.cz

pobyt v ozdravovně

(Jarmila Sklenářová-Brno, 21. 3. 2015 22:34)

Ahoj jsem ráda že tyto komentáře jsem našla byla jsem tam v ozdravovně dva měsíce březen a duben v roce 1991 a 1992 z bratrem vždycky jsme tam zažili velikonoce-mrskačku od kluků a mám na to krásné vzpomínky.............. ...vzpomínám na náčelníka byl hezkej a z naší vychovatelkou se kamarádili-bylo to víc jak kamaradství jestlipak se vzali???Ale už nevím jak se jmenovala vychovatelka byla blondýnka mám foto dám to na facebook.....a to sprchování do půl těla každé ráno jsem také zažila studenou vodou a to jídlo jak jsme museli všechno snist kolikrát jsem měla zákaz jít se dívat na film,který nám promítali v sále...dokud to nesním a to jsme byli hlídání pamatuji jak jsme dávali-schovávali plátky knedlíků do rohu od stolu časem seschli a vypadli na zem............bylo mě 14let....jak to tak pročítám od Vás ty komentáře tak si na to více vzpomínám....procházky k polským hranicím a také jsme jeli do Velkých Losin na exkurzi do papíren....atd...a ten učitel Bařinka ten mě učil vzpomínám si na něho měl znamínko na nose a na to jsem si vzpomněla při přečtení komenátářů od Vás... další vzpomínky moc děkuji za to!!!Díky!!!Mějte se s pozdravem Jarka z Brna

Soustředění

(Marek Melša, 31. 7. 2012 22:53)

V létě roku 2005 probíhalo v bývalém semináři sportovní soustředění florbalového klubu FBC Pepino Ostrava(hlavně mládeže). Měl jsem tu možnost zde bydlet asi 10 dní a genius loci semináře, města Vidnavy ale také okolních lomů na mne opravdu silně zapůsobil.

Re: Soustředění

(Vlastimil Tlach, 11. 9. 2012 11:21)

Nemáš nějaké fotky?

Re: Re: Soustředění

(Martin, 18. 1. 2015 21:47)

Bol by som rad, keby sa mi ozval niekto, kto tam bol na podzim v rokoch 1991 a 1992. Mena si uz nejak nepamatam, ale mal som tam lasku, brunetku, kuceravu... asi sa volala Veronika, ale to uz presne neviem... a este si pamatam dvoch bratov zo Ziliny, jeden z nich sa volal Tomas, to boli fajn chalani... Na konci pobytu v roku 1992 som im kupil knizku Ninja korytnacky - Kryci jmeno Chameleon. Mal som tam este jedneho fajn kamosa, volal sa Jiri... na ostatnych si zial velmi nepamatam... Keby sa niekto nasiel, nech sa mi ozve na mail: martinskrabalek@post.sk

ozdravovna

(Jan Kufa, 15. 11. 2012 13:44)

Ahoj, taky jsem zde byl jako kluk jednou 2 měsíce, tuším 5tá třída r.1985-6. Tohle je fakt neuvěřitelný, jen tak z nostalgie jsem zkusil něco najít... Pamatuji vysoké stropy, kinosál kde se nejen promítalo, ale sloužil i k tzv. akcím dětí, různé scénky, hraní na kytaru a až odtud znám Bednu od whisky,turnaj v stolním tenise mmch. jsem ho vyhrál, fotbal na hřišti proti místnímu oddílu, discotéku byla někde dole v místnosti v které jsme se shromáždili při příjezdu a bylo tam červené lino.. atd atd. Vychovatelky pamatuji dvě, jedna brýlatá starší paní která měla snad příbuzné v francii a pak nově nastupující a ta se jmenovala Sona, bohužel ředitel mi za ta léta vypadl.

Opravdu neuvěřitelné...

Re: ozdravovna

(Jan Vacek, 10. 8. 2014 16:16)

ano v témže roce jsem byl taky na měsíc v ozdravovně a mrzí mě to co se s budovou stalo .nejvíce si pamatuji cesty na koupání do bazénu mimo Vidnavu a houpačky venku i kinosál a dlouhé chodby. bylo to celkem pěkné a moc rád bych se tam podíval znovu i přeso jak to vypadá. zdraví Honza

Hodně dávná vzpomínka...

(Ing.Jiří Bendák,CSc., 15. 7. 2014 0:04)

Žel,jak jsem tak četl všechny příspěvky,kamarády a kamarádky z mého
dvou měsíčního pobytu ve VDO Vidnava,nenalézám;totiž,měsíce mého pobytu-srpen a září,proběhly v roce 1954.Je to dávno,hodně dávno.Ro diče mě vyslali do VDO,protože matka musela absolvovat léčení v lázních s malou sestrou,která prodělal žloutenku.Původně to bylo na měsíc jeden,ale pak,asi na základě lékařského doporučení,byl pobyt matce a sestře pobyt prodloužen a tím pádem i mně.Ony v Karlových Varech a já ve Vidnavě...namítal jsem,že bych měsíc září rád prožil jen s tatínkem (tehdy sloužil v Červené Vodě..),ale rodiče nechtěli "riskovat"..prodloužení pobytu jsem neakceptoval s velkým nadšením,ale VDO na tom neměla zásadní podíl,spíše se mi stýskalo po kamarádech v Červené Vodě.i po červené Vodě jako takové.Ale to je jiný příběh..
Musím podpořit všechny ty,kteří vzpomínají na VDO v dobrém.V tomto roce jsme bydleli v pokojích po třech nebo čtyřech,myslím,že to bylo na stejném patře s kinosálem (či klubovou místností).Rád vzpomínám i na světlou jídelnu.dobrou stravu,na velkou zahradu a nějaké dílny,kde jsme se občas mohli odpoledne realizovat v různých ručních pracech,podle vlastního výběru.Někdo už popisoval bílé ná-mořnické blůzy bývalé Kriegsmarine,s velkými límci a skutečně- s orlicemi na levé straně prsou,které jsme museli odpárat,vždy ,když jsme dostali čisté.Možná,že jsme byli první,kdo je dostal,protože jsem si domů vezl několik vyšívaných orlic na památku.Je jasné,že se nám uniformy líbily,byli jsme v krásném nastupujícím věku puber- ty.Dnes je to dávno promlčeno,jen pro odlehčení vzpomínám,že naše vychovatelky bydlely v protějším křídle,o patro níže a měly i kou- pelnu v tomto patře...a tak jsme,my kluci,byli přistiženi,jak jsme obsadili jedno "výhodné okno" (v naší umývárně)...ale byli jsme přistiženi hned při prvním pozorování.Pedagogové se velmi rozumně "povznesli" a naši poznávací aktivitu a zájem vyřešili jen poho- vorem.Ale-pro jistotu,koupelna vychovatelek dostala na okno záclo- nu.
Na vycházkách jsme prochodili okolí Vidnavy,často jsme chodili k hraničnímu zoranému pásu.Tehdy,podle dohody,střežili hranici Polá-ci,časem jsme se s hlídkami skamarádili a setkání byla příjemným zážitkem.Mám pocit,že na koupaliště jsme chodili někam do města,ale můj dětský pohled a orientace je už časem ovlivněna.
V září jsem nastoupil ve VDO do osmé třídy.Paní učitelku mám ještě před očima,zrovna jako naši vychovatelku,ale doba odnesla jejich jména..rychleji bych si asi vzpomněl na jména "kolegyněk" v oddíle a v září ve třídě.Takže se těm všemˇbezvadným pedagogickým pracovníkům,kteří trpělivě snášeli a snášely naše puberťácké úlety, po těch strašlivých letech ,omlouvám.
Co dodat,byla to jiná doba,jiné podmínky.Domů jsem se vrátil naprosto v pořádku.zdráv,s příjemnými vzpomínkami.Byl to můj jediný pobyt ve vojenské dětské zotavovně,nebo spíše zařízení(byly ještě vojenské dětské tábory).Dnes,i když s velkým odstupem,musím jen po- chválit jak prostředí,včetně krásného kraje,tak i personál za trpě- livou veškerou péči o nás.Na podzim dalšího roku jsem nastoupil do stejně kvalitního vojenského zařízení,a sice do Vojenské školy Jana Žižky v Bratislavě.Vzpomínky na ni jsou velmi intenzivní a velmi pozitivní.Stejně jako v případě VDO Vidnava.
Zdravím všechny spřízněné duše.Bendák.

Hodně dávná vzpomínka...

(Ing.Jiří Bendák,CSc., 15. 7. 2014 0:03)

Žel,jak jsem tak četl všechny příspěvky,kamarády a kamarádky z mého
dvou měsíčního pobytu ve VDO Vidnava,nenalézám;totiž,měsíce mého pobytu-srpen a září,proběhly v roce 1954.Je to dávno,hodně dávno.Ro diče mě vyslali do VDO,protože matka musela absolvovat léčení v lázních s malou sestrou,která prodělal žloutenku.Původně to bylo na měsíc jeden,ale pak,asi na základě lékařského doporučení,byl pobyt matce a sestře pobyt prodloužen a tím pádem i mně.Ony v Karlových Varech a já ve Vidnavě...namítal jsem,že bych měsíc září rád prožil jen s tatínkem (tehdy sloužil v Červené Vodě..),ale rodiče nechtěli "riskovat"..prodloužení pobytu jsem neakceptoval s velkým nadšením,ale VDO na tom neměla zásadní podíl,spíše se mi stýskalo po kamarádech v Červené Vodě.i po červené Vodě jako takové.Ale to je jiný příběh..
Musím podpořit všechny ty,kteří vzpomínají na VDO v dobrém.V tomto roce jsme bydleli v pokojích po třech nebo čtyřech,myslím,že to bylo na stejném patře s kinosálem (či klubovou místností).Rád vzpomínám i na světlou jídelnu.dobrou stravu,na velkou zahradu a nějaké dílny,kde jsme se občas mohli odpoledne realizovat v různých ručních pracech,podle vlastního výběru.Někdo už popisoval bílé ná-mořnické blůzy bývalé Kriegsmarine,s velkými límci a skutečně- s orlicemi na levé straně prsou,které jsme museli odpárat,vždy ,když jsme dostali čisté.Možná,že jsme byli první,kdo je dostal,protože jsem si domů vezl několik vyšívaných orlic na památku.Je jasné,že se nám uniformy líbily,byli jsme v krásném nastupujícím věku puber- ty.Dnes je to dávno promlčeno,jen pro odlehčení vzpomínám,že naše vychovatelky bydlely v protějším křídle,o patro níže a měly i kou- pelnu v tomto patře...a tak jsme,my kluci,byli přistiženi,jak jsme obsadili jedno "výhodné okno" (v naší umývárně)...ale byli jsme přistiženi hned při prvním pozorování.Pedagogové se velmi rozumně "povznesli" a naši poznávací aktivitu a zájem vyřešili jen poho- vorem.Ale-pro jistotu,koupelna vychovatelek dostala na okno záclo- nu.
Na vycházkách jsme prochodili okolí Vidnavy,často jsme chodili k hraničnímu zoranému pásu.Tehdy,podle dohody,střežili hranici Polá-ci,časem jsme se s hlídkami skamarádili a setkání byla příjemným zážitkem.Mám pocit,že na koupaliště jsme chodili někam do města,ale můj dětský pohled a orientace je už časem ovlivněna.
V září jsem nastoupil ve VDO do osmé třídy.Paní učitelku mám ještě před očima,zrovna jako naši vychovatelku,ale doba odnesla jejich jména..rychleji bych si asi vzpomněl na jména "kolegyněk" v oddíle a v září ve třídě.Takže se těm všemˇbezvadným pedagogickým pracovníkům,kteří trpělivě snášeli a snášely naše puberťácké úlety, po těch strašlivých letech ,omlouvám.
Co dodat,byla to jiná doba,jiné podmínky.Domů jsem se vrátil naprosto v pořádku.zdráv,s příjemnými vzpomínkami.Byl to můj jediný pobyt ve vojenské dětské zotavovně,nebo spíše zařízení(byly ještě vojenské dětské tábory).Dnes,i když s velkým odstupem,musím jen po- chválit jak prostředí,včetně krásného kraje,tak i personál za trpě- livou veškerou péči o nás.Na podzim dalšího roku jsem nastoupil do stejně kvalitního vojenského zařízení,a sice do Vojenské školy Jana Žižky v Bratislavě.Vzpomínky na ni jsou velmi intenzivní a velmi pozitivní.Stejně jako v případě VDO Vidnava.
Zdravím všechny spřízněné duše.Bendák.

vzpomínky na vojenskou ozdravovnu Vidnava

(Jaroslav Pešek, 31. 8. 2012 19:56)

Zdravím všechny lidičky, kteří byli jako děti v ozdravovně ve Vidnavě. Náhodou jsem tuto stránku načetl, když jsem sháněl nějaké info o ozdravovně. Byl jsem tam s bráchou v roce 1975 a to co jsem si přečetl je opravdu pravda. Bylo to tam skvělé, nádherné 2 měsíce - květen a červen. Jako děti jsme si to perfektně užily, rodiče měli jiný názor - zhoršení ve škole, takže jsme tam byli poprvé a naposledy. Celý život na to ale s bráchou vzpomínáme - park, kroužky, výlety, holky, jídlo, sranda a průsery. Dalo by se toho napsat spoustu a spoustu. Vzpomínám si z té doby pouze na učitele pana Bařinku, bohužel, protože tam byli tenkrát fajn lidé. Měl jsem to štěstí a před 14 dny jsem "místo činu" po 37 letech navštívil a bylo mi z toho hodně smutno. Bohužel co se dá dělat, ale vzpomínky zůstanou nádherné!!

Re: vzpomínky na vojenskou ozdravovnu Vidnava

(Jana Warausová, 9. 4. 2014 20:55)

Taky jsem zde byla ve vojenské zotavovně, muselo to být někdy v roce 1966 nebo 1967. Bylo tam krásně.

Poznámka k vidnavskému semináři a zajateckému táboru.

(Vkladimír Pešek, 27. 10. 2013 9:34)

Vzpomínám si na jeden rozhovor s panem farářem Nowakem, který ve Vidnavě sloužil od r. 1936 kdy vzpomínal na seminář, který byl do r. 1942 oazou klidu a míru a o válce uvnitř ani nevěděli, pak byli klerici příkazem přesunuti do Olomouce. Zajatecký a koncentrační tábor stál za šamotkou, správí budova stojí dodnes, včetně původních dveří se špehýrkou. Vězeňské budovy stáli na místě dnes tam vybudovaného hřiště. Tábor sloužil i po válce zase pro ty druhé a vězeňské baráky se postupně bouraly až do 80 let. Pan Chlebaňa vzpomíná jak chodili v neděli na procházku kolem Vidnávky, protože vězni měli hudební soubor a v nedeli mohli hrát na buzeráku. Při bourání vezeňských baráků se našla ve stěně pistole a na provázku navázané náboje. Dle informace pana Andrese.

vzpomínky na vojenskou ozdravovnu vidnava

(David Urbášek, 11. 8. 2012 15:16)

Zdravím,taky já musím přidat krásné vzpomínky na vojenskou ozdravovnu ve Vidnavě.Byl jsem tak v 80.letech celkem 3x,myslím že 2x vždy na 2 měsíce a 1x na 1.měsíc,byli to krásný časy a budova,park,vychovatelé atd moc super.Rád vzpomínám na pana Hečko,uměl perfektně jodlovat i zpívat,rád jsem chodil k němu do knihovny.S kamarádama jsme denně hráli ping pong,nebo venku v parku jsme byli na houpačce nebo v altánu a hráli na indiány,v létě se začal čistit bazén a napouštěl se tak se potom pěkně i koupalo,každý týden uvnitř budovy kino a diskotéky pro všechny oddíly.někdy se jelo do krytého bazénu,myslím do šumperka,na výlet jsme jezdily do zlatých hor,každej měl půjčenej dalekohled,prostě super,jen je škoda že si nepamutuju vychovatelky.měl jsem jednu ta se jmenovala myslím Petra,byla starší a místní,měla dlouhý rovný trochu nazrzlý vlasy a byla pěkná,a pak ještě jedna a ta se jmenovala Vanda.já dělal 2 krát předsedu svýmu oddílu.V létě jsme taky trhali a jedli rybíz kterej rostl v parku na zahradě.Pak se pamatuju ještě zdravotní sestřičku Vlasta Bulová se myslím jmenovala.Škoda že ozdravovna dopadla jak dopadla,bylo to krásně prožitý dětství

Re: vzpomínky na vojenskou ozdravovnu vidnava

(Petra z Brna, 9. 9. 2013 16:51)

Přidávám se ke všem, kteří mají na VDO Vidnava hezké vzpomínky. Strávila jsem tam 3x2 měsíce a dodnes na ozdravovnu ráda a často vzpomínám.

vzpomienka

(Mária Baluchová, 24. 11. 2012 18:27)

Vo Vidnave som bola 3 krát. V roku 1973,74,75. Vždy na 2 mesiace.Veľmi sa mi tu páčilo,i ked´ten prvý raz zo začiatku som mala trošku zvláštny pocit z toho prostredia,ale to skoro prešlo.A potom som tu chcela ísť každý rok.Bola tu dobrá zdrav.starostlivosť,zábava,krásne okolie-príroda a v neposlednom rade dobrá ulievareň zo školy.Veľmi rada na to spomínam. Pamätám si učiteľa Arnošta Barinku, Hossa , Pani Štepánku.Škoda,že VDO zrušili,a takto to chátra!Osobne pre mňa to malo pozitívny vplyv na zdravie.

Re: vzpomienka

(mária mozová, 6. 6. 2013 0:04)

Na p.Štepánku si pamätám,dokonca mám aj foto.