Jdi na obsah Jdi na menu
 


Vidnava

15. 5. 2009

 

   V listopadu roku 1939 přišlo prvních šedesát zajatců polské národnosti do kaolínových dolů ve Vidnavě. V roce 1940 se ve Vidnavě objevili francouzští váleční zajatci. Koncem září 1940 jich zde bylo téměř 700, z toho na 600 důstojníků a okolo 100 řadových vojáků. Místem uvěznění se pro zajatce stal bývalý theologický seminář. Celkový počet vězňů se blížil k číslu 800. Průměrně se v táboře pohybovalo 500 osob.

Všichni zajatci, kteří byli posláni na Jesenicko, prošli kmenovým táborem v Lamsdorfu(dnes Lambinowice v Polsku). Jeden francouzský zajatec(Jean Mousel), ve svých pamětech popisuje toto místo, jako peklo na zemi. Zajatci jiné národnosti( zřejmě rusové) mu připomínali jen lidské stíny. Podmínky v tomto táboře byly tak katastrofální, že zde zahynulo na hlad,. týrání a nemoce na  40 000 osob ruské národnosti, na které se nevztahovala Ženevská konvence. Proto, mu tábor ve Vidnavě, když do něj poprvé vstoupil, připadal jako ráj na zemi a přirovnal jej k tříhvězdičkovému hotelu.

Budova po válce byla nejprve nevyužita, poté sloužila mnoho let jak Dětská vojenská ozdravovna, poté byla vrácená církvi a v současné době zde vzniká věznice. Děkuji Ředitelství vězeňské služby, že mi umožnila zdokumentovat tento objekt po téměř sedmdesáti letech od nedobrovolné návštěvy francouzských zajatců.

Jako porovnání historie ze současnosti použiji obrazy poručíka Raymonda Honorého, který v táboře strávil dva roky svého života.

derethe05.jpg

promenades-dans-le-camp--par-le-lieutenant-raymond-honore-2.jpg

dscf8233.jpg

fotografie altánu 1940-1942 altán  altán - duben 2012

 

arrivee-au-camp--par-le-lieutenant-raymond-honore-.jpg

Příchod do tábora - 1940

dscf8226.jpg

Duben 2012

repos-sur-l-herbe--par-le-lieutenant-raymond-honore-.jpg

Plocha na odpočinek/opalování

1940-1942

dscf8235.jpg

Duben 2012

chambree--par-le-lieutenant-raymond-honore-.jpg

na pokoji

1940-1942

dscf8278.jpg

Duben 2012

 

Obrazek

Obrazek

Portrét: poručík Raymond Honoré Táborové procházky - podle Raymonda Honorého

ccf01052012_00000.jpg 

 

ccf01052012_00001.jpg 

   

 

 

   

--------------------------------------------------------------------------------------

 Někdy v letech 1943 zde byl zřízen i lazaret: Doposud se mi podařilo najít 9 příslušníků ze 23 z tzv. Vlasovovy armády, kteří zemřeli v lazaretu a kteří byli pochování na městském hřbitově. 

 - Fatigov Biroget (Tat.)      (1918 - 4. 12. 1944)  v 8:00 hod  -  poch. 6. 12. 1944

 - Rezvatov Leonid (Rus.)    (15. 1. 1918 - 23. 11. 1944) v 11:30 hod  -  poch. 24. 11. 1944

 - Krasnikov Andrej pokr. (Rus.)   (27. 10. 1913 - 9. 1. 1945) - poch. ?

 - Kasimov Gaif (Azer.)        (1919 - 3. 10. 1944) - poch. 5. 10. 1944

 - Kendžaev Nigmat (Turk.)  (5. 5. 1923 - 27. 9. 1944) - poch. 28. 9. 1944

 - Basirašvili Roman (Gruz.)   (7.1903 - 18. 9. 1944) - poch. 19. 9. 1944

 - Azarjan Aleksandr (Arm.)   (1904 - 3. 11. 1944) - poch. 4. 11. 1944

 - Dulepov Bulikij (Turk.)        (7. 1. 1922 - 9. 11. 1944) - poch. 10. 11. 1944

 - Mamčin Lev (Ukr.)              (21. 9. 1921 - 8. 12. 1944) - poch. 11. 12. 1944

   Začátkem roku 1945 vyhloubilo 9 anglických zajatců podkop a uprchli. U Kobylé však byli dopadeni a 4 znich zastřeleni

Kaolinový lom

Obrazek

Obrazek

První dvě fota kaolinového lomu jsou použity ze stránek:  vidnava.blog.cz

-------------------------------------------------------------------------------------

Obrazek

Foto se nachází v jesenickém archívu v kronice Vidnavy.

Koleje vedoucí do kaolinového lomu. Kolej vlevo končí asi 5 m za vraty. Kolej vpravo pokračovala tunelem až do lomu. Na druhou stranu vedly koleje přes cestu až do továrny, kde se kaolín zpracovával. Foto níže:

 

Obrazek

 

Foto se nachází v jesenickém archívu v kronice Vidnavy.

-------------------------------------------------------------------------------------

 

Vidnavský seminář

Vidnavský kněžský seminář a filosofickoteologické učiliště byl založen Vratislavským  biskupem a  kardinálem Jiřím Koppem v roce l899. Ve Vidnavě bylo gymnázium, ale protože denní dojíždění  působilo mnohým studentům značné potíže,  rozhodlo se město, že pro ně vystaví  konvikt, jakýsi druh internátu. Se stavbou se začalo r.1899, ale protože se město dostalo do finančních potíží, stavba brzy ustala. Pozemek s rozestavěnou budovou zakoupil Kopp pro učiliště. Připojil další křídlo budovy, která byla ukončena r.1902. Učilišti byl přiznán charakter vysoké školy se čtyřletou učební dobou. Reprezentantem učiliště byl ředitel, jehož jmenoval vratislavský arcibiskup. Jediným  Čechem po celou dobu trvání učiliště byl mezi profesory František Onderek. Profesoři pracovali vědecky a jejich díla vycházela nejčastěji ve vlastním sborníku Wiedenauer Studien. V semináři bylo několik knihoven, z nichž odborná obsahovala 20 000 svazků. Z řad posluchačů vyšel jeden biskup - Jiří Stroba, biskup z Poznaně.
          Po první světové válce považovali někteří činitelé ústav za německou instituci a ministerstvo školství rozhodlo v r.1921 o jeho zrušení. Záležitost přišla k soudu a dopadla pro ústav příznivě. Názory na zrušení opět ožily ve třicátých letech.
      Za 2. světové války studovali nejprve na ústavu bohoslovci z Olomouce. Po uzavření českých vysokých škol bylo v r.1940 vedení semináře oznámeno, že celá budova bude předána německé armádě. Učiliště nalezlo útulek v klášteře Boromejek. Původní budova sloužila do r.1942  jako zajatecký tábor pro důstojníky, pak zde byl zřízen lazaret a lékárna . V r.1944 vypukl v budově požár. Se začátkem r.1945 nastaly poslední dny učiliště.  Dne 19.3.1945  byla výuka přerušena a už nikdy nebyla obnovena. V květnu obdrželi bohoslovci příkaz od  dr.Oderka, aby nastoupil na bohoslovecké učiliště do Olomouce.
      Budovu poničenou válkou dlouho neopravovanou, používala po válce družstvo Jednota z Jeseníku pro sklad obilí. V r.1949 byla pronajata školícímu středisku ČSD v Olomouci. Knihovny byly odvezeny do Těšína a Olomouce, budovu převzala v r.1950 vojenská správa a adaptovala ji na zotavovnu.
     Po válce byli němečtí občané odsunuti. Mezi ně patřili i profesoři semináře Harbich  ( historik),  Kirchner ( patřil k neoblíbenějším, přednášel teologii, sociologii, pedagogiku), Kleineidam ( filosof, dobrý psycholog), Otto ( Nový zákon, řečtina, dějiny umění, hernemeutika). Byli odsunuti 3.10.1946.S nimi odešly i sestry sv.Karla Boromejského.
          Vysokoškolský  kněžský seminář ve Vidnavě vychoval za dobu své existence asi 370 kněží. Byť byl obehnán od r.1904 vysokou zdí stal se součástí města, žel také už jenom bývalou.... Od 50. let zde ministerstvo obrany zřizuje Vojenskou dětskou ozdravovnu Vidnava, která sloužila dětem z celé ČR k ozdravným pobytům až do roku 1997. Poté zůstala budova opuštěná. Stát nyní plánuje celý komplex od církve (vlastníka) odkoupit a zřídit zde detenční ústav (pro vězně s nařízeným léčebným režimem). (použito ze stránek: http://www.vidnava.cz/index.php/zajimavosti

Obrazek

Obrazek

Obrazek

Obrazek

Obrazek

Starší fota semináře jsou použity ze stránek:  vidnava.blog.cz

-------------------------------------------------------------------------------------

Současnost

Obrazek

Bývalý theologický seminář / 2007

 

Obrazek

Bývalý theologický seminář / 2007

 

Obrazek

Bývalý theologický seminář / 2007

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

vzpomínky na vojenskou ozdravovnu vidnava

(David Urbášek, 11. 8. 2012 15:16)

Zdravím,taky já musím přidat krásné vzpomínky na vojenskou ozdravovnu ve Vidnavě.Byl jsem tak v 80.letech celkem 3x,myslím že 2x vždy na 2 měsíce a 1x na 1.měsíc,byli to krásný časy a budova,park,vychovatelé atd moc super.Rád vzpomínám na pana Hečko,uměl perfektně jodlovat i zpívat,rád jsem chodil k němu do knihovny.S kamarádama jsme denně hráli ping pong,nebo venku v parku jsme byli na houpačce nebo v altánu a hráli na indiány,v létě se začal čistit bazén a napouštěl se tak se potom pěkně i koupalo,každý týden uvnitř budovy kino a diskotéky pro všechny oddíly.někdy se jelo do krytého bazénu,myslím do šumperka,na výlet jsme jezdily do zlatých hor,každej měl půjčenej dalekohled,prostě super,jen je škoda že si nepamutuju vychovatelky.měl jsem jednu ta se jmenovala myslím Petra,byla starší a místní,měla dlouhý rovný trochu nazrzlý vlasy a byla pěkná,a pak ještě jedna a ta se jmenovala Vanda.já dělal 2 krát předsedu svýmu oddílu.V létě jsme taky trhali a jedli rybíz kterej rostl v parku na zahradě.Pak se pamatuju ještě zdravotní sestřičku Vlasta Bulová se myslím jmenovala.Škoda že ozdravovna dopadla jak dopadla,bylo to krásně prožitý dětství

Re: vzpomínky na vojenskou ozdravovnu vidnava

(Petra z Brna, 9. 9. 2013 16:51)

Přidávám se ke všem, kteří mají na VDO Vidnava hezké vzpomínky. Strávila jsem tam 3x2 měsíce a dodnes na ozdravovnu ráda a často vzpomínám.

vzpomienka

(Mária Baluchová, 24. 11. 2012 18:27)

Vo Vidnave som bola 3 krát. V roku 1973,74,75. Vždy na 2 mesiace.Veľmi sa mi tu páčilo,i ked´ten prvý raz zo začiatku som mala trošku zvláštny pocit z toho prostredia,ale to skoro prešlo.A potom som tu chcela ísť každý rok.Bola tu dobrá zdrav.starostlivosť,zábava,krásne okolie-príroda a v neposlednom rade dobrá ulievareň zo školy.Veľmi rada na to spomínam. Pamätám si učiteľa Arnošta Barinku, Hossa , Pani Štepánku.Škoda,že VDO zrušili,a takto to chátra!Osobne pre mňa to malo pozitívny vplyv na zdravie.

Re: vzpomienka

(mária mozová, 6. 6. 2013 0:04)

Na p.Štepánku si pamätám,dokonca mám aj foto.

Ďakujem

(Daniela Mišenčíková, 9. 2. 2013 6:52)

Bolo mi v tejto budove úžasne, 8 rokov som tam bola ako decko na dvojmesačnom pobyte - šestdesiate roky pre mňa to bolo velmi pekné obdobie, pretože sme sa spriatelili s detmi z celej republiky a každý rok sme sa tam stretli.Nikto nám nepovedal o histórii tejto budovy nič, ale je úžasné, že prišla doba kedy sa može hovorit aj o tomto. Ďakujem autorovi za informáciu a po dlhých rokoch to bude ciel mojej cesty do Čiech. Zdravím z Komárna Daniela

1968

(martan stanislav, 12. 11. 2012 15:37)

Byly jsme tam v srpnu 1968 se sestrou na táboře.Pobyt na táboře byl příjemný až do konce,kdy se zjevila armáda spřátelených vojsk a znemožnila odjezdy vlaků.Neměly jsme se jak dostat domů a čekaly jsme asi 14 dní na zlepšení situace.Rodiče čekaly zase na nás doma.
Muselo to pro ně být čekání dlouhé.