Jdi na obsah Jdi na menu
 


Děti v Osvětimi

11. 5. 2009
S. Szmaglewská nar. 11.2.1916 (bývalá polská vězeňkyně z Birkenau), vypověděla na zasedání Mezinárodního vojenského tribunálu v Norimberku v roce 1946.

"Byla jsem vězněna v Osvětimi od 7. září 1942 do ledna 1945." A ukazuje vytetované číslo 22090. Viděla jsem chování esesáků k dětem v Osvětimi. Mohu vyprávět o dětech, které se narodily v táboře, o dětech, které byly přivezeny do tábora s židovskými transporty a které byly poslány přímo do krematoria, a také o dětech, které byly přivezeny do tábora jako internované. Už v prosinci 1942, kdy jsem šla do práce vzdálené 10 km od Birkenau, jsem spatřila ženu v posledním měsíci těhotenství. Bylo to na ni vidět. Tato žena společně s druhými šla 10 km k místu své práce a tam pracovala celý den s lopatou v ruce při kopání zákopů. Byla už nemocná a poprosila mistra-civilistu, aby jí dovolil oddychnout. On k tomu však přesto nesvolil, smál se a společně s druhým esesmanem ji začal bít a velmi hrubě s ní zacházel při práci. Takové bylo postavení žen, které byly těhotné. A jenom v posledních chvílích jim bylo dovoleno nejít do práce. Narozené děti, které byly židovského původu, byly okamžitě poslány na smrt.
   Za několik minut po narození odtrhli dítě od matky. Matka už nikdy dítě neviděla. Za několik dní šla matka zase pracovat. V roce 1942 nebyly ještě zvláštní bloky pro děti. Začátkem roku 1943 byly děti, které se v táboře narodily, také tetovány. Číslo bylo vytetováno na noze. Děti neměly zvláštních čísel, měly tatáž čísla jako dospělí,jinak řečeno, pořádková čísla. Děti dávali do zvláštního bloku a za několik týdnů, někdy měsíc je odváželi z tábora. Nikdy se nám nepodařilo dovědět se, kam tyto děti odváželi. Poslední transport dětí byl odvezen v lednu 1945. Nebyly to výlučně polské děti, neboť je známo, že v Birkenau byly ženy z celé Evropy.
   Také jsem pracovala velmi blízko železniční koleje, která vedla do krematoria. Občas ráno jsem se zdržovala vedle záchodu, odkud jsem tajně mohla pozorně sledovat transporty. Tehdy jsem viděla, že společně s 6idy, které přiváželi do tábora, přijíždělo mnoho dětí. Někdy bylo v rodině dětí několik. V době selekce se nejmladší a nejzdravější židovky ve velmi malém počtu dostaly do tábora. Ty ženy, které nesly děti, byly společně s nimi posílány do krematoria. Děti odtrhli od rodičů před krematoriem a dali je zvlášť do plynové komory. V tu dobu, kdy byli v plynových komorách nejvíce vyhlazováni Židé, vyšlo nařízení, že děti budou házet do pecí krematoria nebo do jámy u krematoria, aniž je předtím zadusí plynem.
   Děti házeli živé. Jejich křik bylo slyšet až v táboře. Těžko říci,kolik bylo takových dětí.
   Chtěla bych ještě říci, že nelze určit množství těchto lidí, jako například Židů, které vozili přímo do krematorií. Nebyli zaregistrováni, nebyli tetováni, často je ani nepočítali. My vězni, kteří jsme si chtěli vytvořit přehled o množství dětí, které zahynuly v plynových komorách, jsme si mohli učinit představu jenom podle počtu dětských kočárků, které byly odevzdány do skladiště. Někdy bylo kočárků 100, někdy i 1000.
   Na začátku roku 1943 do tábora postupně přijížděly ruské děti z oblasti okupovaných Němci. V roce 1944 přijelo do koncentračního tábora velké množství italských a francouzských dětí. V době Varšavského povstání sem přijížděly i tyto děti."
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Já tam byl a viděl

(Roman, 5. 6. 2009 21:54)

Byl jsem v Osvtimi a nikdy na to nezapomenu.Ale musíme si vaichni uvdomit jednu věc.Všichni rikaji, jake jsou naciste zvirata, ale co KOMUNISTE???Ti meli take sve koncentracni tabory na Sibiri, kolik zemrelo lidi rukama rusu ( sovetu ) a kolik pod rukama nemcu, ten rozdil tam je, Rusove jsou vetsi vrazi nez nemci a dnes si na to vsechno nikdo ani nevzpomene.Kat Stalin je v Rusku oslavovan, jako nejvetsi a nejlepsi rus.Jeden clovek jednou rekl: "prihlizet ke zlocinum a nic neudelat je stejne, jako je pachat"

Film

(Artissia.Girl, 28. 5. 2009 14:38)

Viděla jsem film o koncetračním táboře. Bylo to strašné a hrozně depreivní...

šílené

(Lena, 21. 5. 2009 11:35)

Opravdu odporné, co se stalo v našich dějinách, opravdu nevím a nepochopím nikdy, jak se v někom může brát tolik zvěrstva a tolik nenávisti...

hrůza

(lucka, 20. 5. 2009 12:26)

nemám slov opravdu.je mi to hrozně líto.v Osvětimy sem nebyla ale byla sem v Mauthausenu i v Terezíně a stačilo mi to.budme rádi že žijem v téhle době.

Můžeme za to my všichni

(Dan, 18. 5. 2009 0:03)

Jedině děti jsou skutečně nevinné oběti každé války. A nejenom války. I my, kteří si nárokujeme určitou životní úroveň, svým nezájmem a pohodlným nicneděláním způsobujeme stejné a možná ještě větší trápení dětí. A to jak ve světě tak i u nás.

Válka se mě nedotkla

(míla, 16. 5. 2009 12:59)

Válka se mě, ani přímo mé rodiny nijak nedotkla, jsem ročník 1970, v posledních dvou letech myslím na válečné hrůzy a hlavně děti skoro každý den, někdy nemohu ani usnout, mám skro 18 ti letého syna a dvouletou dceru, po jejím narození všechno živě prožívám, nevím jak se zbavit tak častých myšlenek na tuto dobu, protože mi znemožňuje naplno prožívat můj život a moje radosti. Největší hrůza je, že jsou lidé, kteří by byli schopni dělat totéž i dnes....

hrůza

(bára, 13. 5. 2009 20:43)

Je mi moc líto obětí koncentračních táborů.


« předchozí

1 | 2 | 3 | 4